Dne 12. 5. se konal již šestý ročník asi nejprestižnější moravské exhibice s názvem Kladivo huby, jíž hostí Divadlo hudby v Olomouci. Tradiční organizátor a moderátor této akce, Bob Hýsek, nenechal grand slam ani tentokrát na holičkách a okořenil ho národnostní a oxfordo-cambridgskou rivalitou. Pozval totiž čtyři slamery z Plzně. Ti tvořili jedno družstvo. To stálo proti šesti olomouckým odchovancům. Dva se probojovali ze Slamastyky, konané před čtrnácti dny, zbytek básníků Bob pozval stejně jako plzeňské. Jelikož olomouckých bylo víc, rozhodlo se, že na konci se udělá součet celého týmu a následně se z něj udělá průměr. Kromě toho se samozřejmě soutěžilo v jednotlivcích, tentokrát o prémii 2016 Kč, tudíž opět o mnoho vyšší než loni.
Jakmile se divadlo zaplnilo, přistoupil k mikrofonu moderátor Bob Hýsek. Nemluvil dlouho a rychle představil přítomné borce. Ti si hned rozlosovali pořadí. Obrovskou shodou došlo k tomu, že napřed vystoupilo všech šest olomouckých slamerů a až potom plzenští. Opravdu to nebylo domluvené, náhoda tomu tak chtěla. První básní zahájil večer Ondra Hrabal. Rozpovídal se o Olomouci a jeho krásách a problémech. Kuba Orbital, jeden z kvalifikovaných ze Slamastyky, začal po vzoru Jana Jílka rozkládat slova a hrát si s nimi. To Jirka Juráň zkusil srovnat ženy s vínem, ale nakonec zjistil, že skoro všechna přirovnání sedí až na to, že je kvalitní pozdní sběr. Už Jirka je mezi slamery považován za jednoho z těch životně zkušenějších, ale po něm se dostal na pódium doslova slamový kmet. Jelen. Rozhovořil se o jaderném odpadu a obrovských hřibech, co po výbuších elektráren rostou. Publikum hltalo doslova každý verš a odměnilo ho samými devítkami a jednou desítkou. Po připravených performerech nastoupil improvizační blok. Započal jej Saša Dvořák. Věren svému zvyku poslal mikrofon do publika a nechal svého nového parťáka Jindru rozhodovat, zda bude mluvit o realitě či předsudcích. Olomouckou část večera ukončoval, alespoň v prvním kole Daniel Kunz. Nechal naplno pracovat svou fantazii a vyprávěl obecenstvu o jízdě na jednorožci, jedení plesnivého sýra ze stehna a dalších pro něj zcela běžných činností. Další v pořadí byl Nejhodnější Michal. Zaimprovizoval o tom, jak je těžké dostat se do formy. Po něm se na pódium vrátili připravené texty. Mručivák se s černým humorem rozpovídal o pitevně. Následně uvolnil místo Lefovi L’Leviatanovi. Ten nasadil svůj pohybově výrazný slam o Rusku na přelomu 19. a 20. století. Také po jeho výkonu byly nad hlavami porotců jen devítky a desítky. První kolo končil Anatol Svahilec. Zařadil svou báseň Smrtikol, nedávno otištěnou ve Slamovinách. Když skončil už ani devítky nebylo vidět. Dosáhl full housu.
Přestávka utekla rychle a Svahilec se opět objevil na scéně. Tentokrát zvolil ještě intimnější slam s názvem Holota. Vyjadřuje hrůzu toho, že jednou bude plešatý. Nedostal plný počet, ale přesto bylo vlastně jisté, kdo Kladivo huby vyhraje. Jak řekl Bob, teď si slameři vyzkoušeli, jaké to je, když není důležité (a možné) zvítězit, ale zúčastnit se. Leviatan navázal textem s názvem Když se nedaří, i když bodově se mu i v druhém kole docela zadařilo. Mručivák přednesl velmi vážnou a i alarmující báseň. Použil mnoha příměrů, nejvíce asi každému zůstal v hlavě jeden se žábou v kotli, aby vysvětlil, že to co se dnes děje, je vlastně taková plíživá normalizace. Michal v druhém kole zůstal u připraveného vystoupení. Popisoval, jak dobýt vrchol a co si zabalit s sebou. Po plzeňském dvojbloku se vrátili zpět i olomoučtí borci. Dan Kunz všechny překvapil, když vyběhl hlučně zpoza sedadel a zcela vynechal svůj obvyklý úvod. Saša Dvořák tentokrát nechal měnit jednu divačku styl svého slamu. Jeho kombinace erotiky, pohádky a hororu se opravdu povedla a byl pouze dva body od plného počtu. Rozchechtané publikum zklidnil Jelen svou milostnou básní, napsanou v patnácti letech. Nezestárla a byla oceněna i tento večer. Pomalu se blížilo finále. Jirka Juráň se ponořil do hlubin slamu, respektive do 19. století. Šlo o naprosto skvělý slam plný hříček se jmény významných osobností. Například klubu Zpátečníků předsedal Václav Myslback. Překvapivě se v hodnocení objevila i sedmička. Kuba Orbital také přeladil na vážnější notu. Mluvil zčásti ve volném verši, třeba o muži Achmedovi. Exhibici uzavřel stejný muž, který ji otevřel. Ondra Hrabal se zaměřil na maloměšťáctví a pokrytectví na vesnici. Jako kdyby Karel Václav Rais začal psát poezii. I on dostal 78 bodů, tedy byl těsně od full house.
Jak diváci, tak slameři se shodli, že šlo o neskutečně kvalitní slam, dlouho nezažitý v hanácké krajině. Jak tedy dopadl? Třetí místo si rozdělili Ondra Hrabal a Saša Dvořák. Před ně, s bodem navíc, proklouzl Lef L’Leviatan. A obrovským náskokem, se 157 body ze 160 zvítězil Anatol Svahilec. Kromě rozdílu mezi prvním a druhým byly výsledky vyrovnané. A který tým byl v průměru bodů lepší a odnesl si šampaňské? O pouhých sedm desetin bodu zvítězila Plzeň a mohla se radovat z porážky Hanáků na jejich vlastní půdě. Je tedy vidět, že porota nebyla ovlivněna patriotismem a hodnotila dle svého názoru a kvality slamu. Snad všichni odcházeli domů, případně do barů, spokojeni.
Lef L‘Leviatan
Přidejte odpověď