Pražská kvalifikace na mistrovství ČR nabízí asi nejpestřejší sestavu slamerů. 22. října se na pódiu Rock Café potkali úplní začátečníci se zkušenými slamery. Celková soupiska čítala celkem 20 slamerů, z čehož se sice jeden nedostavil, ale stejně, kdyby se jednalo o klasickou kvalifikaci se dvěma koly, byli bychom tam pravděpodobně ještě teď. Již v úvodu tedy Vasquese, který moderoval, zopakoval pravidla a přidal jedno nové: do druhého kola postoupí jen 5 nejlepších. Vzhledem k náročnosti a závažnosti večera (přece jen šlo i mistrovství) si dokonce odpustil svoje průpovídky a komentáře vůči slamerům.
Předskakoval Anatol, na kterém si porota mohla vybít frustraci a hodnotit spravedlivě, což bylo zrovna ten večer více než důležité. Jako první nastínil téma náboženství, které se ten večer ještě několikrát zopakovalo. Jeho slam Hus i ty aneb kdo neskáče, nevěří, se skutečně podobal fotbalovému popěvku. Porota si zahlasovala jen v duchu a Vasquez ve snaze večer urychlit pozval na pódium první slamerku.
Rozdělení na 4 tématické okruhy, kterého jsem se dopustila v úvodu je čistě orientační. Rozhodla jsem se nevypisovat jednotlivé slamery prvního kola, protože, řekněme si upřímně, to by nikdo nečetl. První „téma“ souvisí s faktem, že kvalifikace má vždycky trochu jinou, spíše soutěžní atmosféru. Na slamery je tedy vyvíjen trochu jiný tlak, než při normálních exhibicích a bylo kouzelné sledovat, jak se se stresem kdo vyrovnává.
Někteří četli z papíru (na čemž bylo vidět, že se jim klepou ruce), někteří text zapomínali a za zmínku stojí určitě Křesťanský stát, který z toho, jak to na mě působilo, se na slam posilnil alkoholem, což porota ocenila dvěma body. Ne každá dohromady! Některým, třeba Marcelu Šťáhlavskému se zase třepal hlas, zrovna tento slamer se rozhodl svůj text zpívat, na čemž to bylo obzvlášť slyšet.
Petr Kořínek se zase rozhodl říznout do tématu politiky slamem Čáp z východu, co nechtěl do politiky. I na něm se nervozita podepsala tím, že zapomínal text, nicméně publiku jej podpořilo. Téma politiky se opakovalo jako light motiv celý večer. Ať už se jednalo o kritiku našeho premiéra, ekologická témata, nebo spílání publiku vulgarismy po vzoru internetové diskuze (toho se bohužel dopustil právě slamer říkající si Křesťanský stát). Sudet se zase vyjádřil o apatii některých občanů vůči čemukoliv, co jen trochu zavání potřebou činnosti.
Specifickou disciplínou slamu obecně je improvizace. Její dadaistický matador Honza Dibitanzl si již klasicky požádal o slova z publika, která pospojoval do slamu. Z pódia jsme se tedy dozvěděli, že „ananas nemá rád sex“. Pozdější improvizace nebyli tak zřejmé, protože přímo neinteragovali s publikem. Čtvrt na smrt nás pozval do své hlavy a Míša Žemlová (jedna ze tří žen kvalifikace) zvolila jako prostředek komunikace komiku. Z ženské perspektivy začala větou „Jestli chceš hrát, tak ukaž kozy“. Že jde o improvizaci, diváci pochopili až ve chvíli, kdy jí Tomáš Kůs, hlídající čas, upozornil na čas 2:50 a ona odpověděla rýmem.
Čtvrté téma navazovalo na Anatolův předskokanský slam. Ani Vasques si neodpustil poznámku, že náboženství táhne. Protože Sigmu, který slamoval dopis od Boha pro Friedricha Nitzeho, ocenila porota téměř plným počtem bodů. Whiskey, který slamoval o Jehovistech dopadl o něco málo hůř. Polovina slamu výjimečně nebyla po prvním kole, ale po patnáctém slamerovi. Po přestávce Anatol pokračoval v tématu slamem Klik a kolika katolíka.
Do druhého kola se kromě Sigmy s dopisem Nietzchemu a Luky Leonardi s ekotématem dostali ještě slameři, kteří nezapadají ani do jedné ze čtyř kategorií. Mango slamovala matematický slam o tom, že jeden a jeden, jedna a jedna, jeden a jedna se rovná úplně stejně. Coming out zabalený do matematiky porota náležitě ocenila. Empatic zase zasvětil diváky do problematiky práce v pornografickém průmyslu, konkrétně za kamerou. Sám sebe přirovnal k zalehávači granátů, který stoí v první linii. Dr. Filipitch považoval na potřebné ve slamu několikrát (doslova za každou strofou) zopakovat svoje jméno. Jak už je pro něj typické pohyboval se po celém pódiu, rozhazoval rukama a imitoval hysterickou matku, která se bojí, že z jeho Filipa nic nebude.
Ve druhém kole se prohodilo pořadí. Luka Leonardi šel tedy, lidově řečeno „sám po sobě“. Jeho slam byl adresován rodičům a zejména těm, kteří byli přítomni listopadové revoluce. Mango se s diváky podělila o své sexuální zkušenosti slamem vypovídajícím o situaci, kdy spolu milenci nemluví. Jak už je pro ni téměř typické zakomponovala do slamu matematiku a během něj odříkala číslo Pí na téměř 30 desetiných míst. Empathic oproti prvnímu kolu zvolil mnohem romantičtější téma noc. Slam by se dal nazvat Noční toulky s Empathicem, neboť diváky pomyslně proved od stmívání ke svítání. Romanticky laděný slam však porota příliš neocenila. Čtvrtý v pořadí druhého kola šel slamovat Sigma, jeho kus s enormním názvem V 21. století ti spíš uvěří, žes viděl jednorožce, než že říkáš pravdu, pojednával o problémech konspiračních teoretiků. Vděčné téma spolu se skvělým přednesem vyneslo Sigmovi 68 bodů (v 7 člené porotě)! Soutěžní část uzavřel Dr. Filipitch, který zopakoval téma ekologie.
Na mistrovství se probojoval Sigma a Dr. Filipitch. Hned za nimi skončila (s rozdílem několika málo bodů) Mango, za ní Empathic a Luka Leonardi. Přídavek od Filipitche byl jeho notoricky známý vítězný slam (z mistrovství ČR 2017) Seš tam ty!. Oba vítězové tedy zapojili diváky, jeden nechtěně, druhý záměrně. Při Filipitchově slamu část publika odříkávala celý text a drtivá většina se přidala alespoň na refrén „Seš tam ty!“. Sigma oproti tomu vyzval publikum, aby se zapojilo na refrén „Zobej ibáč!“. Rock Café tedy na chvíli připomínal opiové doupě, kde publiku skandovalo své elegie na ibalgin.
Z pražské kvalifikace vzešli tedy dva vítězové, zkušený mistr republiky a začínající, nicméně schopný slamer. Finále se bude konat v Meet factory 7. prosince 2019. Doraž!
Klára Hauserová