Constantinos Papageorgiou je rodilý Kypřan z Jižní části Kypru, z té, které se říká Řecká, ale k Řecku nepřináleží a je samostatným státem a na které vládne Kyperský dialekt řečtiny jako hlavní jazyk (platí se zde eurem).
Jak Slam Poetry scéna na Kypru vypadá?
Zdá se mi, že začíná být stále živější. Je tu každoroční mezinárodní událost Slam Poetry pořádaná organizací zvanou Ideogramma. Mimo to existuje ještě jeden každoroční festival, který umožňuje spisovatelům předvádět své texty různými způsoby (Sardam, pořádá Arttitude).
How does the Slam poetry scene on Cyprus looks like?
Recently I see that it is becoming more vivid. There is an annual international Poetry Slam event organized by an organization called Ideogramma. Moreover, there is another annual festival that allows the writers to perform their texts in various ways (Sardam organized by Arttitude).
Několik slov o Tobě…
Poezii píšu od od sedmnácti let a také jsem publikoval dvě knihy „The Five Seasons“ (Pět období), 2012 (Organizací Hellenic Authors‘ Society byla nominována na nejlepšího básnického nováčka) a „Supernova“, 2017. Obě byly publikované v Aténách nakladatelstvím Melani Publikations.
Few words about yourself.
I have been writing Poetry since the age of 17 and I have published two books; “The Five Seasons”, 2012 (shortlisted for Best Newcomer Poet by the Hellenic Authors’ Society) and “Supernova”, 2017. They were both published in Athens by Melani Publications.
Jak a kdy jsi se Slam Poetry začal, co Tě přivedlo na prkna Slam Poetry pódií?
Vždy mě zajímalo sdílet své básně živým divadelním způsobem spíše než předčítání statickou a monotónní cestou. Moje první zkušenost s přednášením mých básní přišla v roce 2012, kdy jsem společně s jednou herečkou Zoe Kavaltzi zpracoval 10 mých básní a představili je během festivalu „Sardam“. Od té doby jsem se účastnil několika festivalů nebo předčítání, během kterých obvykle používám teatrální cestu, jako bych byl charakterem z divadelní hry, který přednáší monolog. Tyto zkušenosti mě nakonec přivedli k účasti na obou Slam Poetry událostí taky na Kypru (2017, 2018), jediné dvě které se tu uskutečnily.
How and when have you started with Slam poetry, what brought you to Slam poetry pool??
I was always interested in sharing my poems in a lively theatrical way rather than reading them out loud in a static monotonous way. My first experience of performing my poems came in 2012 when along with an actress (Zoe Kavaltzi) we compiled 10 poems of mine and performed them during “Sardam” festival. Since then, I have participated in several festivals or reading events during which I usually read in a theatrical way, as if I am a character in a play who is performing a monologue. These experiences finally brought me to participate in both the Poetry Slam events here in Cyprus (2017, 2018), the only ones ever to be held here.
Pamatuješ si svoje poprvé na pódiu? Jaké to bylo?
Samozřejmě stresující! Na jedné straně jsem sdílel něco osobního, což jsou mé básně, na druhé straně jsem byl na scéně souzen i za svoji prezentaci. Cítil jsem se, jako že jsem úplně obnažen veřejnosti.
Dnes už necítím tolik stresu, protože i když jsem dost poctivý na to, abych byl na jevišti a sdílel něco nesmírně osobního, mám pocit, že je to ryzý čin, a tak se stává smysluplným. Tomu dávám důležitost nezávisle na výsledku soutěže.
Do you remember the first time on the stage? How was it?
Stressful of course! On one hand, I was sharing something personal which is my poems, on the other hand, I was on a stage being judged for my performance as well. I felt that I was totally exposed to the public. Nowadays, I don’t feel so much stress because even though I am honest enough to be on stage and share something tremendously personal, I get the sense that it is a genuine act and thus it becomes meaningful. So, I recognize its importance for me independently of the result of the competition.
Co je pro Tebe Slam Poetry?
Je to posvátný okamžik, kdy dostanu příležitost, abych vyňal své básně z mých knih nebo rukopisů a ztělesnil je. Při psaní je vždy prožívám somatickým způsobem, takže je tak přirozené, že je vrátím zpět do těla, aby se mohly externalizovat. Navíc to považuji za politický akt, protože mám pocit, že mám dovoleno být 3 minuty na pódiu a podělit se o něco důležitého pro mě, jako by to byl můj manifest. Tímto způsobem může být Slam Poetry vnímána jako forma aktivismu.
What is Slam poetry for you?
It is a sacred moment when I get the opportunity to extract my poems from my books or manuscripts and embody them. While writing them I always experience them in a somatic way, so it is so natural to return them back to the body for it to externalize. Moreover, I consider it a political act because I get the sense that I am allowed a stage for 3 minutes to share something important for me as if it is my manifesto. In this way, Slam Poetry could be perceived as a form of activism.
O čem jsou Tvoje texty?
Moje texty reflektují moji odpověď na to, co se děje v mém životě a v našich životech. Je to reakce na akce světa a na mé vlastní akce. Takhle mám pocit, že nejsem oklamán, protože moje texty jsou definitivní cestou, jak vyjádřit, že vím, že rozumím a že cítím. To znamená, že poezie má dynamický vztah k realitě, protože reflexe skrze poezii nevyhnutelně míří k osobní proměně.
What are your texts about?
My texts reflect my response to what is happening in my life and in our lives. It is the reaction to the actions of the world and my own actions. In such a way, I feel that I am not fooled because my writings are my ultimate way to say that I know and that I understand and that I am affected. This means that poetry has a dynamic relationship with reality because reflection through poetry inevitably leads to personal change.
Nejlepší a nejhorší chvíle?
Nejlepším momentem pro mě bylo, když měl můj přednes obrovský dopad na diváky. Přicházeli mi říct, že se identifikovali s tím, co jsem sdílel. Tak jsem cítil úlevu za to, že jsem sebral odvahu sdílet báseň odkazující na tabuizované téma, což byla masturbace a vložená do kontextu náboženství.
Nemám špatné momenty spojené se slamováním, spíš někdy když píšu, tak mám těžké chvíle, protože je to bolestivý proces. Následovat cestu poetickou, vím, že reflexe může být bolestivá a vyčerpávající. Nicméně, ve chvíli, kdy skončím s psaním básně, jsem již vyléčen z úzkosti nevědomosti. Poezie je pro mě nástroj a proces, skrze který dávám smysl životu. Může to být tvrdá práce, ale neznám nikoho, kdo by se rozhodl neporodit lidskou bytost jen proto, že je porod bolestivý.
The best and worst moment?
My best moment was when one of my performances made a huge impact on the audience. They were coming and telling me that they were identified with what I shared. So, I felt relieved for taking the courage to share a poem referring to a taboo issue, that of masturbation and putting it in the context of religion.
I do not have bad moments related to slamming, rather sometimes when I write I do have a hard time because it is a painful procedure. Following the Poetic Path, I know that reflection could be painful and exhausting. However, by the time I have written my poem I am already cured by the anxiety of ignorance. Poetry is for me the tool and process through which I make sense of life. It may be hard work, but I don’t know any person that decided not to give birth to a human being just because the delivery is painful.
Jana Lejskeová