Kořeny pnoucí slam poetry na Kypr dopluly po Středozemním moři teprve před dvěma lety, ale už tak se stihly zapustit do hlíny a vykvetly její první kvítky.
V následujících třech rozhovorech o tom víc poví tři kyperští slam poetové, zastupující nejen rozmanité styly, ale zároveň různé národnosti a jazyky, které se na Kypru vyskytují.
James Mackay je původem Brit z Londýna, který na Kypru žije už 13 let, přiženil se sem a zplodil zde děti (Kypr je bývalou britskou kolonií a dopady toho můžete vidět na každém rohu – auta jezdí po levé straně, mají stejné poštovní schránky, jen ve žluté a malé území Kypru stále ještě patří Velké Británii).
Constantinos Papageorgiou je rodilý Kypřan z jižní části Kypru. Z té, které se říká řecká, ale k Řecku nepřináleží a je samostatným státem, a na které vládne kyperský dialekt řečtiny jako hlavní jazyk (platí se zde Eurem).
Halil Karapaşaoğlu je naopak z turecké části Kypru, té, která je nazývaná „Severní“, pokud chcete být diplomatičtí a nechcete se dostat do problémů, té, které se říká „Okupovaná“, pokud chcete být političtí a pro řecko-kyperští, té, které je samostatnou Tureckou republikou Kypr, uznávanou pouze Tureckem, a té, kde se nejlépe domluvíte kyperským dialektem turečtiny (platí se zde Tureckou lirou).
3 x Slam Poetry from Cyprus
The roots of slam poetry reached the Cyprus coast by the Mediterranean only two years ago, but they have already gotten into the ground and the first flowers have blossomed.
In the following three interviews, the three Cypriot slam poetry performers, representing not only the different styles but also the different nationalities and languages that occur in Cyprus, will tell us more.
James is the British born in London, who has lived in Cyprus for 13 years, married here and begotten children. (Cyprus is a former British colony and the impact of that you see on every corner – the cars drive to the right side, there are the same mailboxes, only in yellow and a small territory still joins the UK).
Constantinos is a native Cypriot from the southern part of Cyprus, of what is called Greek, but doesn’t belong to Greece and what is an independent state, where Greek is the main language.
Halil, on the other hand, is from the Turkish part of Cyprus, the one called “the North” if you want to be diplomatic and you do not want to get into the problem with the „Greek side“, of what is called “Occupied”, if you want to be political and for Greek-Cypriot, of what is the Turkish Republic of Cyprus, recognized only by Turkey and the one where you’ll best be understood by the Turkish Cypriot dialect.
1. James Mackay
Jak se slam poetry na Kypru objevila?
Slam poetry je na Kypru velmi mladá, a to dokonce i ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi – je prakticky rok a půl stará. Máme tu dva opravdu úžasné lidi, kterými jsou Lily Michaelides a Nora Hadjisotiriou. Ony dvě založily organizaci nazvanou Ideogramma a před dvěma lety daly dohromady první soutěž ve slam poetry.
Je tady také docela velká scéna čtení poezie tzv. „otevřeného mikrofonu“ a podobných událostí, která je také stará jen asi čtyři roky. Takže celá kultura sdílení poezie, pořádání dílen a tak podobně je něco, co se na Kypru vyvíjí poměrně rychle. Máme tu také úžasné nezávislé básníky, kteří jsou fantastičtí, jako Stella Voskaridou, která vyhrála první slam poetry a je tu několik dalších, ale lidé jsou tu více izolovaní, což má takový spojující efekt.
Budeme-li se bavit o první slam poetry, myslím, že hodně z nás očekávalo nějaký druh americké události, která obvykle dává přednost síle pocitů, obzvláště pak v sociálních otázkách, ale to ne vždy projde u publika, které nemluví stejným jazykem, jako vy. Takže se stalo, že je tady v popředí důraz na provedení, a také čistý zvuk básně, odloučený od jeho významu.
Stella Voskaridou, která vyhrála v prvním roce, představila báseň o matce a dceři, které se rozdělují v momentě svatby a byla to v podstatě tónovaná báseň o nich dvou zpívajíc jedna druhé. Ta báseň měla jen asi osm slov a většina z nich byla znovu a znovu opakována.
Letošní slam poetry byla naprosto odlišnou událostí (od té první). Zahraniční básníci, kteří se jí zúčastnili, nechci říct, že byli lepší sami o sobě než v prvním roce, ale byli lepší pro tenhle typ události, s hodně hiphopovou strategií provedení. A myslím, že otřásli téměř všemi kyperskými básníky. Takže teď tak nějak strategizujeme a pořádáme nějaké básnické dílny, abychom se lépe připravili. Doufám, že příští rok budeme na zahraničí daleko připravenější.
How did slam poetry get started in Cyprus?
Slam poetry is very young in Cyprus even in comparison with most European countries; basically a year and a half old. There are two wonderful people called Lily Michaelides and Nora Hadjisotiriou who run an organization called Ideogramma, and they put together the first ever slam poetry event two years ago.
There is already quite a large scene of open mic poetry readings here, which is again only maybe four years old, so the whole culture of sharing poetry, workshopping etc is really something that’s developing fast in Cyprus. There are also individual poets who are brilliant, such as Stella Voskaridou, who won the first competition.
When we came to that first event I think many of us were expecting some sort of an American event, which usually prioritises strength of feeling, especially on social issues. But that won’t always come across when you are talking the language the audience doesn’t speak, so what’s happened is that the performance aspect is heightened and also the pure sound of the poem, divorced from its sense.
Stella Voskaridou, who won the first year, performed a poem which was about mother and daughter parting at the moment of marriage and it was basically a tone poem with them singing to each other. It’s only about eight words which most of them were repeated over and over again.
This year’s Poetry Slam was a very different occasion. The international poets who came aboard, I am not saying they were better per se than the first year’s, but they were better for this sort of event, with a lot of hip hop performance tactics. I think in fact they steamrollered almost all of the Cypriot poets. We’re now sort of strategizing and doing some poetry gyms to prepare a bit more. Hopefully next year we’ll be more ready for the internationals.
Jak slam poetry scéna na Kypru vypadá?
Opravdovou zvláštností kyperského slamu je to, že je vícejazyčný, takže na prvním slamu jsme měli lidi, kteří přednášeli až v deseti různých jazycích, možná dokonce i více. Samotný Kypr má dva úřední jazyky, kterými jsou řečtina a turečtina. Řečtina je pak ještě rozdělena na pravou řečtinu, a pak kypersko-řecké nářečí, které je dostatečně odlišné od běžné řečtiny tím, že má mnoho jedinečných zvuků a slov, která v běžné řečtině neexistují. Viděl jsem Kypřany mluvit výrazným nářečím s Řeky, kteří nejsou schopni porozumět vůbec ničemu. Navrch tohohle troj rozdělení ještě nesmíme zapomenout na skutečnost, že je to bývalá britská kolonie, takže téměř všichni mluví na nějaké úrovni anglicky.
Navíc v prvním roce slamu jsme měli vystupující z Finska ve finštině, Švýcara, který tvořil v němčině, a ještě zde promluvilo několik dalších jazyků. Máme tedy všechny tyhle úžasné různé jazyky, překlad básně je promítán v pozadí za básníky v angličtině, nebo řečtině, nebo obojím a myslím, že jednou byl překlad i v turečtině.
Další věc, které si můžeš všimnout je, že se jedná o poměrně nevelkou záležitost. Každý rok máme přibližně dvacet slamerů z Kypru. Někteří z nich jsou příšerní, nebo vůbec nevědí, co dělají. Část toho se týká faktu, že už několik let se zdá, že se kyperská poezie soustředí na následky invaze. Mluví o ztracených územích, nebo potřebě míru, a samozřejmě je to hluboce dojemné, ale často to není přetvořeno do dobré poezie, obzvláště pak v kontextu slamu.
What does the Slam poetry scene on Cyprus look like?
The unusual things about the Cyprus poetry slam is that it’s very multilingual. So you had people at the first slam event working in as many as ten different languages, maybe even more. Cyprus itself has two official languages which are Greek and Turkish, but then the Greek is split into mainstream Greek and also the Cypriot Greek dialect, which is different enough that it has many unique sounds and words that do not exist in normal Greek. I’ve seen Cypriots talk heavy dialect to mainland Greeks and the Greeks can’t understand a thing. On top of that three-way split you’ve got the fact that this is an ex British colony, so almost everyone speaks some level of English.
Then for the Slam event we had entrants in the first year from Finland in Finnish, we had a Swiss guy working in German and several other languages as well. So you’ve got all these amazing different languages going, you’ve got translations projecting behind the poet in English or Greek or sometimes in English and Greek and I think one was translated into Turkish as well.
The other thing you can see is that it’s very small. Each year we get twenty would-be- slammers from Cyprus and quite a few are just terrible or really don’t know what they’re doing. Part of the issue is that for years Cyprus poetry seems to have concentrated on the aftermath of the invasion. They talk about lost lands, or the need for peace, and it’s obviously deeply moving, but a lot of the time that doesn’t translate into good poetry, especially in a slam context.
Zajímalo by mě, jestli se turečtí a řečtí Kypřané společně setkávají?
Událost, která proběhla včera večer, se odehrávala na „Severní straně“ a byla pořádána tureckým Kypřanem, který se jmenuje Halil Karapaşaoğlu. Jde o velmi dobrého básníka, který pracuje se zvukovými efekty, vytváří takové science fiction věci, které jsou hodně temné a zkázonosné. Je velmi dobrý turecký básník a teď pracuje i na anglicky psaných básních.
Rád bych, aby se do budoucna pořádalo víc takových bi-komunálních akcí. Je těžké mít trojjazyčnou komunitu, a ještě k tomu je tu hodně lidí, kteří nemohou překročit hranici z nějakého důvodu. Takže s novodobějšími tureckými osadníky, což je většinová populace „Severu“, máme méně kontaktu.
I was just thinking, is it connected? Do the Turkish Cypriots and the Greek Cypriots meet?
The event that went on last night was in the North, was held by a Turkish Cypriot guy, whose name is Halil Karapaşaoğlu He is a very good poet, he works with some sound effects, creating kind of science fiction-y stuff which is very dark and ominous. He’s a good Turkish poet, he’s working on his English language poems as well.
I hope we can do more with bicommunal events going forward. It is difficult with a trilingual community and there’s a lot of people who won’t cross the line for one reason or another. With the newer Turkish settlers, which is the majority of the population of the North, we have less contact with them.
Ty ale nejsi Kypřan, nebo se pletu?
Žiju na Kypru už téměř 13 let, ale pořád mluvím jen trochu řecky a ani trochu turecky i proto, že Britové tady mají poměrně velkou komunitu. Na Kypru žije přibližně osm set tisíc lidí a myslím, že tak třicet pět tisíc jsou Britové.
You’re not Cypriot, are you?
I’ve lived in Cyprus for nearly 13 years, but I still speak very little Greek and no Turkish, because the British have a kind of a big bubble of a community here. It’s about eight hundred thousand people in Cyprus and I think about 35 thousand is British.
Jak jsi se slam poetry začal?
Nejsem někdo, kdo by moc psal, a protože jsem akademik, tak spíš mluvím o poezii druhých lidí, větší problém nacházím v tom dělat svou vlastní. Ale když přišel slam, tak se prostě stalo, že jsem měl nějaké nápady, a tak jsem do toho šel. Pořád sám sebe ale vnímám víc jako kritika než jako básníka, ale je to zábava. Několik věcí mi dokonce teď publikovali. Jak víš, jsem starší než většina lidí, co tohle dělá, což rozhodně pociťuju, když jsem na pódiu.
How did you get started with the slam poetry?
I am not someone who writes a lot, because I’m an academic, so mostly I’m writing about other people’s poetry. I find it more of a problem trying to make my own. But when the Slam came out, it just so happened that I had some ideas so I entered.
I still think I am more of a critic than a poet, but it’s fun. I’ve had a few things published now and stuff like that. You know, I am older than the most people who are doing this, which I definitely feel when I’m onstage.
Jaký je tedy obvyklý věk slam poetů na Kypru?
Většina je nejspíš tak okolo dvaceti, třiceti let, tahle věková kategorie. Nemyslím, že by tu bylo mnoho teenagerů, jak můžeš vidět třeba na americké nebo britské scéně.
So what’s the usual age for slam poets in Cyprus?
A majority are probably in the 20-30 sort of age group. I don’t think there are many teenagers like you see in the American or British scene.
A jaký byl tedy Tvůj začátek se slam poetry?
Co dělám normálně je abstraktní poezie. Rád míchám zvukové a konkrétní básně. K tomu jsem se dostal díky akademickým studiím. Tyhle básně, kde se zaplétáš se zvukem a prostorem, mě opravdu zajímají. Takže bych řekl, že skrze to, že učím hodně poezie dvacátého století, lidi, jako je třeba Gertrude Steinová.
What was your beginning with slam poetry??
What I do is mostly abstract poetry. I like messing about with sound poetry and concrete poems. I came into it from academic study and those are the poems that interest me where you really messing with sound and space. So I guess, yeah, through teaching a lot of twenty-century poetry, people like Gertrude Stein.
Ty jsi učitel, co vyučuješ, jestli se můžu zeptat?
Učím poezii a literaturu, často spisovatele jako je Shakespeare. Ve svém výzkumu se specializuji na literaturu původních Američanů a dalších domorodých obyvatel. Samozřejmě je to ironické, protože jsem se doslova přestěhoval na místo, kde jsem prakticky nejdál od jakýchkoli domorodých obyvatel.
You’re a teacher, so what do you teach if I may ask?
I teach poetry and literature, often writers like Shakespeare. In my research I specialize in Native American and other Indigenous people’s literature. Of course, that’s ironic because I’ve literally moved to the spot where you are practically furthest from any Indigenous people.
Autorka rozhovorů: Jana Lejskeová