Letos do finále postoupilo třináct borců. Několik starých bardů, pár nových tváří. O někom slýcháte neustále, o jiném jste třeba ještě neslyšeli vůbec. Pro slamery se však žádné překvapení nekonalo, všichni finalisti jsou již zkušení vystupující s desítkami exhibic v zádech. Pojďme si je krátce představit podle toho, jak postupovali.
Tukan – Tukan byl do slamu doslova dotlačen svým švagrem Dr. Filipitchem. Hned na první exhibici v Sokolově, kde soutěžil jenom proto, že vypadlo několik lidí, zvítězil se ztrátou jediného bodu. Původně měl předskakovat, protože si nevěřil. Po deseti měsících má za sebou vyhrané exhibice v podstatě kdekoliv vystupoval. Stejným způsobem ovládl i kvalifikaci v Praze.
Honza Dibitanzl – Po roční pauze se vrací do finále. Za tu dobu se toho u něj hodně změnilo. Omezil pevné texty a soustředí se především na improvizaci, kterou letos vybrousil do nebezpečně skvělé formy jako Rozner svou rétoriku. Přesto zůstává po většinu času vážný, salvu vtipů od něj nečekejte. Zakončil bych to voláním více takovýchto slamerů, ale ještě musím dodat, že Honza postoupil z Prahy z druhého místa.
Dr. Filipitch – Když to nevyšlo v Praze, kde si vytáhl jedničku, zaútočil nemilosrdně v Plzni. Od posledního finále si našel tak čitelný rukopis přednesu, že byste jen těžko hledali někoho zapamatovatelnějšího na české scéně. Anatol se budí hrůzou, další konkurenti doufají, že Filipitch z neustálého řvaní přijde před finále o hlas.
Anatol Svahilec – Slamový matador, který chce porušit sestupnou tendenci ze svých tří finále. Mistr, vicemistr, třetí místo. Mimo stupně se Anatolovi nechce, raději by do slamového důchodu, takže očekávejme smršť archaismů a geniálních příběhů. Když nevyšla Plzeň, Anatol si zajel pro vítězství do Hradce.
Ondra Hrabal – První z moravských básníků. Po pauze na Erasmu ve Španělsku se vrátil tak silný, že ze svého rodiště v Uherském Hradišti postoupil dokonce i z jedničky, i když tedy jen o jeho prsa. Jeho kudrnatá hlava se neustále topí v umění, pokud se tedy zrovna nenalézá u Tastedarů, takže se diváci mohou rozhodně těšit na olomouckou školu a přízvuk.
Dave Naslamkejv – Po minulém roce se jeho postupem z Liberce už tak nějak počítalo. Neměl to úplně jednoduché, ale svou pozici obhájil. Většina jeho rýmovaných příběhů je optimisticko-pesimistická. Tedy většinou je říká s velkým nadšením, i když v nich nalezneme spíše věci, nad kterými by se mělo plakat. Ale bestiální diváci se jim bezostyšně smějí.
Jirka Juráň – Jirka Juráň je miláček publika po celé republice. Vzhledem třicátník, duší dvacátník válcuje svou konkurenci vymýšlením slovních hříček, z nichž většina by nás asi jen tak nenapadla. Možná i proto Jirka zvítězil v náročné Olomouci potřetí za sebou a jede na finále jako jeden z favoritů.
Dan Kunz – Vyhlásil útok na mistrák a svůj slib také dodržel. Vlna nezřízené improvizace, u které se vám ani nechce věřit, že není připravená, poprvé zaplaví Meetfactory. Jinak i Dan je zkušený finalista a svou kůži rozhodně nebude chtít dát lacino. V Olomouci se musel spokojit s druhým místem za Jirkou, ve finále ho plánuje rozcupovat.
Ing. Puding – Další muž s titulem, který jako architekt staví svoje texty. Následně je podepře agresivně-experimentální formou. Vznikne nezapomenutelný avantgardní zážitek, který nikdo jiný nezopakuje. Puding vymýšlí slamové odrhovačky, teskné písně, expresivní texty. Slamové experimenty zaujaly Ústí na Labem asi proto, že tam hodně frčí experimenty chemické.
Kroony – Bolevecký štramák se rozhodl, že by chtěl, aby mu Filipitch do událostí přestal psát podobná přízviska a začal ho titulovat finalista. Jeho sen se splnil v Budějovicích, když k vlastnímu údivu porazil excelujícího pana Václava. Slamuje od března, tudíž spolu s Caledonem nejkratší dobu ze všech finalistů, takže by na něj porotci měli být hodní. Navíc je to velký fešák a textový virtuóz. Vkládám do něj své naděje.
Caledon – Konečně mohl Caledon vystoupit ve velkém městě, kde někdo jeho texty pochopil. V Brně z toho byl rovnou postup. Caledon je mistr nepřipravenosti. Přestože vždy tvrdí, že by radši spal nebo rovnou zemřel, na pódiu nechá všechno. Když málem zaspal SCIO testy, skončil nakonec čtvrtý v republice. Slameři by tedy měli doufat, že tentokrát zaspí doopravdy.
Ellen Makumbirofa – Ve slamovém adresáři je u ní připsána poznámka energická černoška. Dumal jsem a zjistil, že těžko bych hledal vhodnější slova k popisu. Slovům prostě Ellen by asi jen těžko někdo rozuměl, tudíž tento příval energie, bodavé satiry a intimních textů se jako migrační vlna převalí i přes finále. Loňská vicemistryně letos nahání uzurpátorským mužům strach ze zrušení patriarchátu mistrů.
Adeladla – Vítězka v Ostravě, které byly strženy body za rekvizitu, byla do finále dodatečně nominována. Ženský element okamžitě stoupl několikanásobně, protože Adla ve svých improvizacích málokdy nezmíní problémy ženy a jejích vztahů s mužem. Honza Dibitanzl se tak občas o sobě dozví věci, o nichž nevěděl ani on sám.
Und das ist alles! Přijďte se na tyto milé lidi podívat v sobotu 2. 12. do Meetfactory.
Jo, a kdyby se mi chtěli slameři za popisy posmtít, tak se jmenuji Lef L’Leviatan a bydlím v Plzni.