V Olomouci, kolébce slamu, se kdysi už nějakých deset let nekonalo žádné republikové finále. To ale Bob Hýsek nemohl dopustit, a proto přišel s novou disciplínou, a to slamem ve dvojici. Předchozích několik ročníků se vydařilo, a proto se letos do Jazz Tibet clubu sjela obrovská konkurence. Výslednou soupisku tvořilo deset párů, no i když deset… Počkejte si.
1. kolo
V klubu byla zaznamenána velmi početná návštěva kolem dvou seti diváků. Však na ně taky čekalo dvacet slamerů, takže rozhodně bylo o co stát. Jedničku si vylosovali ti nejzkušenější a jediné duo složeno z dvou mistrů, jednoho dokonce dvojnásobného – Bohdan Bláhovec a Jan Jílek. Rozjeli spolu show, kdy Bohdanovu improvizaci Honza prokládal občas verši ze svých pevných textů, jindy improvizovaným doplněním. Diváci byli uneseni a exhibice nabrala hned na začátku vysoké obrátky. Druzí vyběhli na pódium loňští mistři, Dibi a Adeladlou. Četli text o drogách, o pocitech po jejich požití a na konci přidali i tanec, který měl celý stav vyjádřit. Potom došlo k prvnímu střetnutí přímo pódiu. Dva muži ze sokolovského sídliště, Dr. Filipitch a Tukan, se utkali o jednu ženu. Ovšem v trochu jiném smyslu, jelikož šlo o Filipitchovu sestru, který ji chtěl chránit před všemi nápadníky. A Tukan právě jeden takový nápadník byl. A kdo tedy vyhrál? Oba, protože Tukan se Šárkou Filipitchovou stále chodí a doktor si ho jako svého švagra zamiloval. Společně pak posbírali velké množství bodů.
Další duo na to šlo trochu z jiného konce. Švéd s Kňourem jeli do Olomouce zahrát si Dračí doupě, ne slamovat, tak se do toho před publikem rovnou pustili. Kňour následně se svým mečem Rakovina napadl draka, kterého nakonec dokázal zabít skvělou babišovskou rétorikou. O tom, že si opravdu přijeli zahrát svědčil i fakt, že při oznámení konce limitu se Švéd poklidně otočil a pravil: „Počkejte, my to dohrajeme.“
Právě se mi smazala půlka reportáže! Tak znovu…
Divákům tento sobecký přístup příliš nevadil. Po této dvojici kontrastoval Adam El Chaar, který přišel sám, protože Anděla odjela do San Francisca, neexistovala. Je to vlastně složitější a přečíst si to můžete spolu s Adamovým pohledem tady – http://adamel.cz/2017/10/11/deo-slam/. Ondra Hrabal se Svahilcem přednesli text s přibližným názvem – Seru na to, jdu na pizzu, za 15 minut čau. Věnovali se v něm ovšem poněkud společensky závažnějším tématům. Shylock s Ladislavou Fuksovou vtrhli na pódium ukázat i trochu performace, i když to hlavní si nechali na druhé kolo. CrazyMan (tento slamer se příjmením jmenuje Šílený, takže jde o opravdu přiléhavý pseudonym.) s Lefem se vydali do Norska, aby všechny odradili od cesty tam. Ne, jen tam jeďte, je tam krásně. Kvído Lotrek dostal tasemnici jménem Switcher a s tou dobře zvládl první kolo. Oba dva jsou budoucnost minimálně olomoucké scény. (Psát v 19 letech jako někdo, kdo něco dělá deset let je fakt nemoc.) Poslední se objevili pánové Václav a Fenek, přičemž druhý přijal styl toho prvního a předvedli verbálně minimalistickou a dokonale trapnou show, která se jim povedla.
Omlouvám se okradeným párům o místo, ale uvědomil jsem si, že mě ještě čeká jedno kolo a nechci z toho mít román.
2. kolo
Opět přišel Fenek s Václavem. A víte, co je špatné? Slamovat s někým, kdo má druhou půlku jména love. A co je ještě horší. Slamovat s někým, kdo má ve jméně á. Kvído se Switcherem se poučili a tato písmena ve jménech nemají. Co je těžké? Halina Pawlovská, parní válec, ale hlavně tvoje máma! Improvizace zakončená tímto sdělením nemohla dopadnout špatně. CrazyMan s nejmenovaným týpkem se věnovali překrucování zpráv v médiích. Jako příklad uvádím Parlamentní listy, Blesk nebo Tomia Okamuru. Mimochodem, už jste si zahráli Okamurův domeček? Tato hra vtipností dorovnává Mládkovo Soudruhu, nezlob se!, i když jen neúmyslně.
Shylock s Laďkou předvedli pohybovou show jen občas proloženou několika slovy. Byla velmi emotivní, a dokonce ani Bob neměl co říci, protože šlo o skvělý výkon. Ondra Hrabal s Anatolem improvizovali o Zelené vlně, ovšem nechytli tu úplně správnou a tolik se jim to nevydařilo. Adam přišel tentokrát s parťákem už od začátku, stal se jím Dan Kunz.
Kňour se Švédem se pět minut jenom uráželi. Švéd byl připraven a sázel do Kňoura jeden hejt za druhým. Kňour občas odpovídal a vznikla mezi nimi všemilující a přitom nenávistná atmosféra. Šlo v podstatě o vulgární asertivitu, protože se navzájem uráželi, ale oba byli v naprostém klidu a neútočili, jen konstatovali. Filipitch s Tukanem předvedli slam s názvem Pojetí subjektu z hlediska pragmadialekticko – narativisticko – psychoanalyticko – idealisticko dialektické perspektivy jakožto filosofický problém aneb Alan Sokal nikdy neumírá, což už vypovídá o všem. Dibi s Adlou si střihli slam rozvrstvený po celém Jazz Tibet clubu. Jako zlatý hřebíček do rakve (vymyslel Bob Hýsek, ať si nekradu zásluhy, já tak vtipný nejsem) přišli dinosauři JJ a BB. Zavzpomínali na své začátky, na své básnění společně v kapradí a bylo to vynikající. Měli nejvyšší bodový zisk večera.
Během vypočítávání výsledků si střihli výstup ještě Viktor Hanančík s MiKou, ovšem jen krátký, protože v Olomouci umí rychle počítat. Šak tam mají matematických fakult jak fotek hub na Facebooku.
Třetí místo obsadilo místní duo Kvído Lotrek a Switcher. Druzí byli Bohdan Bláhovec s Janem Jílkem a zvítězili Tukan s Filipitchem se 153 body. A s nimi i já, protžoe jsem je jako jediný správně před začátkem tipl na vítěze a získal dva lístky na Slamastyku. Ale protože jsem přeci jen z Plzně a do Olomouce cesta daleká, inzeruji je tady.
Abych z toho nedělal transparentní účet Miloše Zemana, tak to bylo krásné, skvělé a dokonalé, jako každý slam v Olomouci. A jestli se to teď smaže!
Lef L’Leviatan