Internacionální slamy jsou skvělou příležitostí nahlédnout do kuchyně cizích národností a jejich kořenění slamových textů. Tentokrát 26. 9. navštívili Plzeň dva Rakušané a Jaromír Konečný, Čech, který před 35 lety emigroval do Německa a jednou za čas se vrací do ČR. Třeba zde byl před 13 lety, kdy slam v Čechách začínal a on s ním pomáhal. V té době byl v Německu už dvojnásobný vicemistr a známý člen slamové klaky.
Před započetím exhibice Mručivák vzdal hold velkému českému herci Janu Třískovi krátkým veršovaným nekrologem. Jedničku si vytáhl Švéd a rozjel svůj text, který dopisoval ještě venku před Andělem. Byla o jeho cestě na pracovní pohovor, která sice probíhala katastrofálně, ale skončila vítězně. Druhý byl Rakušan, žijící v Německu – Yannik Steinkellner. Jeho slam o revoluci a svobodě byl skvělý, ale překvapivě porotci jen slabě hodnocen. Po něm se na pódium vrátil Mručivák, aby opět vzdal hold, tentokrát Vídni. Porotci nějak ustrnuli na nižších bodech. To změnil Jaromír Konečný, který se svou povídkou o křečkovi s padákem sklidil body o mnoho vyšší. Vytvořil půdu pro Eliase Hirschla, dalšího německy mluvícího účastníka. Jeho v ČR už poměrně známý text Otcovský komplex, kdy jeho otec přebývá v ledničce a schovává se do čím dál tím menší, krásně ukázal protnutí humoru a existenciálního tématu. Metoděj Constatine se rozhodl zjistit, v čem je podstata české povahy, ovšem publikum nebylo příliš spolupracující. Jirka Juráň ve svém psychologickém textu zrušil všechny negace a učinil ze sebe dokonalého hosta a společníka. Kolo uzavřel Shylock poutní cestou z Assisi do Říma, kde bohužel kvůli konzumní společnosti nemohl dosáhnout duševního vyrovnání.
Po pauze se rozběhlo druhé kolo, zpětně asi to nejlepší, jaké jsem kdy viděl. Performeři se překonávali a sázeli skvělé texty. Odstartoval to Shylock svým Manifestem dechu, který kritizoval materialismus a přejal filosofický směr, podle kterého předměty pro nás začaly existovat a že ve chvíli, kdy jsme jim dali jména. Jirka Juráň zařadil reklamní okénko, jeho slavný text s reklamními slogany, který překvapivě neměl tak mohutnou odezvu jako obvykle. V té době již slamery rušil jeden často vykřikující divák, takže to vypadalo na zkažené kolo. Naštěstí hned potom přišel Metoděj, vytáhl Tomáše na pódium a udělal s ním bezkonkurenční show. Tomáš Metodějovi ani jednou nedokázal odpovědět na otázku: „Jak semenuješ?“ a následně zmateně opustil sál. Metoděj sklidil full house. Pokud ho chcete vidět, 28. 10. pořádá v Meet factory mistrovství světa v rapovém pětiboji. Už v klidu mohl slamovat Elias Hirschl. Přednesl text Hopp auf!, tedy Jeď, jeď, jeď! o otci, který miloval cyklistiku až následně s ní musel přestat, potom se nemohl ani koukat, ztratil paměť a zemřel. Velmi silný text opět s vtipnými i vážnými prvky a pasážemi. Mručivák se opět vrátil do Vídně s textem o slavných mrtvých. Jaromír Konečný popisoval mužům, jak se dělá tantrická předehra a jak uspokojit každou ženu zatímco spíte. Sám ovšem s touto metodou nebyl následně spokojen, když trvala deset hodin a stále se nic nedělo. Yanick přednesl apokalyptický text o degeneraci společnosti a země, který podtrhovala romantická pasáž a vynesla blonďatému Rakušanovi 69 bodů. Stejně dostal i Švéd za baladu o bouračce a smrti kvůli málo časté krevní skupině. Nakonec vyzval k darování krve, což pravděpodobně většina diváků po sugestivním vystoupení udělá.
Přišlo vyhlášení výsledků. Na pódiu stáli všichni slameři, chyběl jen Tomáš, Metodějův pomocník, který se šel ze své zfetovanosti prospat. A udělal chybu, i když ji tedy všichni ostatní uvítali, protože třetí byl právě Metoděj. Z jedničky velmi vysoko zaútočil Švéd, který obsadil druhé místo a nestačil jen na suverénního Jaromíra Konečného. Ten přidal slam o loupání a strouhání brambor. Exhibice byla opravdu velmi povedená. Příště již čeká borce klání v Papírně o postup do finále.