4 slameři
13 rozbitých lahváčů
2 dobrovolnice
V parku svobody Frýdku pomlčka Místku se jednoho sobotního večera 29.7. sešla hrstka lidí, kteří ještě netušili, že na jeho konci budou příznivci žánru. Adla, Straka, Dibi, Kunz. Rejnok polykající soutěžící jako murény českého jazyka v záři zapadajícího slunce. Moderátor Ohayoo vše uvedl indiánským jódlováním a to přilákalo další dva diváky. Kunz zarytě improvizoval vydávaje se po proudu velkého toku, aby bojoval s amazonkami, Straka kradl slovenštině verše a skládal je do básní, které koketovaly s prvními láskami. Dibi na pomezí psaného a improvizovaného vklouzával hlouběji a hlouběji do rejnoka, až takřka celý zmizel ve skvělé třetí improvizované básni. Publikum se tu a tam zmenšilo, tu a tam zvětšilo. A přišla Adéla Hrdličková. Ženský element mezi maskulinními texty. Slovní spuštění jejích rodidel dostávalo publikum do vlahého prostoru vlastní intimní poezie. Hned tři kola sídlištního rozjímání a lamentace měli frýdecko-místečtí možnost vidět a slyšet. Bodování v této letní exhibici nebylo přítomno. Nebylo třeba zasahovat bodováním do této atmosféry.
Opravdu vše nejvíce vystihuje slovo sídlištní. Takřka u každého slamera se v nějakém textu se specifický prostor exhibice odrazil. Po dlouhé době jsme měli možnost vidět vyslyšení přání moderátora a z publika vystoupily hned dvě svolné duše. Dobrovolnice Lucie se náhodou díky facebooku objevuje. Báseň z cesty autobusem z domova seniorů. Báseň čtená z mobilu. Světlovláska řešící manželský vztah s typicky severomoravským přízvukem hledala muže. Ke konci přišla domorodkyně venčící psa a začala své básně o lásce a dětech recitovat. Převážně mladé publikum vše kvitovalo s nadšením a ni trochu mu nevadilo, že paní sklouzávala spíše k ruštině, než k češtině. Nutno ještě říci, že střepy štěstí po celou dobu exhibice přinášel nadšený kamarád místních, který, jak severomoravský zákon káže, zřejmě zpytoval černé svědomí kvašenými moky, či naopak z radosti nad svou existenciální čistotou ladným tanečním krokem i v sedě skleněné věci v okolí sebe shazoval. O tvrdosti regionu svědčí to, že lahve se rozbíjeli i ve chvílích, kdy dopadávaly z tak malých výšek a směšných úhlů, že by v jiných regionech pouze koketně zacinkaly. Zde však se na stovky malých kousků rozletěly.
Daniel Kunz