Už 1. července/júla začne největší tour ve slamové historii Česko-Slovenska. Pět slamerů bude čtrnáct dnů brázdit celé Slovensko, aby tento žánr představili i v městech, kde nikdy nebyl, a objevili nové tváře a budoucí hvězdy vznikající slovenské scény. Na to, jak bude tour s názvem Panslam 2017 probíhat, jsme se zeptali hlavních organizátorů Tomáše Straky, Pavla Oškrkaného a Lucie Ernekové.
Jak vypadala slovenská slam poetry scéna před vašimi prvními zásahy?
Tomáš: Ona v podstatě žádná nebyla. Byla tu třeba Lenka Zogatová s Ferči Malíkom v Bratislavě a Žilině, ale potom to tam umřelo. Nikdo to nechtěl dělat, nebo nebyl čas, nevím. Ještě chvíli to šlo v Košicích přes Evropské hlavní město kultury, ale to taky umřelo, když došly peníze. A přitom na Slovensku je hodně básníků, kteří píší kvalitní věci, ale nemají potřebnou podporu. Takže byla pět let pauza. Celkem se to dařílo na Pohodě, jinde možná v KC Dunaj, něco dělají slovenští Maďaři v Komárnu v maďarštině a Niederseer v Bratislavě v angličtině a to je asi všechno. Básníci tu jsou, ale každý, kdo se slam poetry chytil, ji dělal čtrnáct dní a vykašlal se na to.
A teď vás čeká velká tour po celém Slovensku…
Tomáš: Čeká nás deset slamů, šest workshopů, to všechno v patnácti dnech. Začíná se prvního července v Prešově, končí patnáctého ve Veselí nad Moravou. Děláme to hlavně proto, že na konci září bude první Slovenské mistrovství ve slam poetry. Navíc díky Slam poetry CZ máme možnost poslat vítěze na Evropské mistrovství. My na turné, na němž navštívíme i Žilinu, Pohodu, Banskou Bystricu, Prešov, prostě největší kulturní centra na Slovensku, budeme hledat nové slamery a básníky ochotné vylézt na pódium. Chceme, aby na mistrovství byli kvalitní slameři, kteří už mají nějaké vystoupení za sebou. Ale zorganizovat to je hodně náročné, Lucka by mohla povídat…
Co je na organizování takové tour nejtěžší?
Lucia: Pfu, ani neviem. Najťažšie. Všetko si krok po kroku vyžaduje pozornosť. Či už je to prezentovanie potencionálnym partnerom. Slam nie je veľmi zabehnutý formát na Slovensku, ujistiť sa, že všetky zúčastnené strany se zhodli na rovnakej verzii podmienok, prebojovat sa cez všetky egá počnúc tým mojím… Ale aj tak ma slam a literatúra stále baví, takže je to všetko vlastně v pohode.
Jak se vůbec taková myšlenka zrodila?
Pavel: Myšlenka se zrodila minulé jaro hlavně proto, že loni a předloni byly za celé prázdniny jen dvě slam poetry akce, z toho jedna právě na Slovensku, konkrétně na Pohodě. Takže jsem si řekl, že by to byl ideální čas a formát oživení slamu na Slovensku, o který se, podobně jako v Česku, hodně zasloužila Lenka Zogatová, a který po její smrti skoro zemřel s ní. Což je samozřejmě nadsázka, ale ne zas tak velká. Poté jsem na jednom bytslamu potkal Tomáše Straku, jenž chtěl uspořádat první mistrovství Slovenska ve slam poetry. Napadlo nás obě akce propojit, a tak vznikl projekt s oficiálním názvem Panslam 2017 čili česko-slovenská tour po Slovensku, která bude propagací slam poetry obecně a prvního slovenského mistrovství v tomto žánru zvlášť.
Máte obavy, jak to celé dopadne?
Tomáš: Nebojím se toho, věci tohohle typu dělám roky. Taky se nám podařilo sehnat dost partnerů a sponzorů, teda hlavně Literárny klub, Gambrinus a většinu velkých kulturních center jako Wave, Záhradu, Záriečie, Úsmev, Trafačku nebo Veselské kulturní centrum, takže máme obrovský potenciál.
Pavel: Vzhledem k tomu, že ve většině měst začínáme od bodu nula, tak obavy typu, že někde nepřijdou lidi, nemám. S tím se prostě musí počítat. Jediné, čeho se můžu reálně obávat, je, že někde zapomeneme Honzu Dibitanzla.
Lucia: Dva a pol týždňa před začiatkom tour neexistujú slová, ktoré by obsáhli aké obavy mám. Radosť z toho to však nezatienilo. Teším sa a dúfám, že si to užijeme všetci. Diváci, slameri a workshoperi… každý, kto príde.
Na to mistrovství budou prý mít Češi první roky zakázaný přístup… Aby třeba Anatol nechtěl vyhrát dva tituly.
Tomáš: Není to úplně pravda, navíc když se teď podíváme na českou scénu, tak Anatol už tak často nevyhrává. Rozjíždíme nový formát v nové zemi a Češi budou mít zhruba tři roky silně nedoporučeno na mistrovství vystupovat. My potřebujeme nové básníky ze Slovenska, které nikdo nezná. Není to nic proti Čechům, ale potřebujeme podpořit své talenty. Když tu budou Češi, kteří slamují několik let, nenajdeme nikoho. Omezení je dočasné, dokud nevybudujeme vlastní scénu. Poté bych byl velmi rád, kdyby se obě scény spolu propojily. Já jsem třeba také byl na české kvalifikaci. Chceme obnovit slovenskou scénu, aby se mohla napojit na českou. Takže je to jenom o podpoře mladých, kteří píší a všichni na ně kašlou, protože podpora kultury na Slovensku je minimální.
Do jakého města a na co se těšíte nejvíc?
Tomáš: Chtěl bych říct domů do Košic, ale není to úplně pravda. Těším se na celé Slovensko. Když jsem dělal vlastní čtení, tak jsem objížděl taky celé Slovensko a udělal si spoustu kontaktů. Ve všech městech jsem akce domlouval s lidmi, které mám rád. Přátelé, kteří mě znají pět, šest i deset let nás podpořili, a my jim chceme vrátit něco kvalitního. Takže se nejvíc těším na nové básníky. Konečně na to jsou peníze a my vytáhneme spoustu lidí, kteří se na něco takového těší mnoho let, ale nikdo jim nedal pomocnou ruku.
Pavel: Mám velkou radost, že se můj nápad, od kterého mě někteří odrazovali, podařilo realizovat. A také jsem velmi rád, že jsem potkal Tomáše a Luciu, protože bez nich by to celé bylo o dost těžší. Velký dík patří také Ferči Malíkovi a slovenskému Literárnému klubu a v neposlední řadě také Janě Lejskeové, která nám s projektem pomáhá, když je zrovna v ČR. Kromě Bratislavy jsem v jiném městě tour nebyl, takže se těším asi do všech měst. Samozřejmě největší výzva bude východní Slovensko, protože jsem byl zatím nejdál v Popradu. Doufám, že si najdeme čas podívat se do Tomášem Strakou trochu zlegendizovaného muzea Andy Warhola v Medzilaborcích.
Lucia: To je zákerná otázka. Čím viac sa nad tým zamyslím, tým vzdialenejšia je konkrétna odpoveď. Všetky miesta mám rada a každé má svoje čaro v inej forme.
Chcete ještě něco dodat?
Tomáš: Chci dodat, že turné bude v podstatě české. Chceme představit, jak vypadá český slam. Zároveň na Slovensku chceme dělat slam jinak. Já jsem básník a viděl jsem, jak to dělají Maďaři, Belgičani, Poláci. Odmítám, aby se z toho na Slovensku stala stand-up poetry. Nemyslím si, že by to mělo v Evropě místo. Nechci říct, že v českém slamu se dělá něco špatně. Je to přirozený vývoj a mě baví, ale já bych od toho chtěl něco jiného. Slam poetry je nejpopovější styl čtení básní a myslím si, že může zaujmout opravdu hodně lidí. Proto je naší povinností vybírat lidi, kteří mají co říct, ne jenom plácat slámu pro body.
Pavel: Něco o plánech projektu Panslam. Touto tour, respektive zářijovým mistrovstvím Slovenska, projekt nekončí, ale naopak je to dost možná začátek dlouhé cesty, jak slovenského slamu, tak dalších tour nejen po Slovensku. Projekt Panslam má totiž mezinárodní přesah a časem bychom chtěli spolupracovat také se slamery z dalších zemí. Primárně by se jednalo o Polsko, kde je letos také první mistrovství ve slam poetry, takže má ještě velký potenciál, a časem bychom chtěli navázat užší spolupráci s Maďary, u nichž slam funguje dost dobře, minimálně podle počtu fanoušků na facebooku soudě.
Lucia: Hmm… Možno o tom aký je pre mňa slam z pozície diváka. Baví ma to. Vždy som mala rada literaturu. A keď je slam poeziou prednesenou autorom a nie je to ešte divadlo zostávajú stále tony prostoru pre fantáziu.
Lef L‘Leviatan