Anatol Svahilec, Melinda, Honza Dibitanzl a nováček Luka Leonardi v režii Pavla Oškrkaného věnovali poslední březnový den slamu v Příbrami.
Do sklepního prostoru Čajovny Na Zemi přišlo několik desítek diváků a obsadili skoro všechna místa. Onen prostor byl domluven náhodou, když se tam Pavel s Anatolem ocitli na oslavě. Jinak je uzavřený, a tak jsme si museli sami přivézt obsluhu, občerstvení a aparaturu. Židle tam naštěstí byly, akorát jsme je museli rozmístit. Bylo znát, že má organizaci Pavel v malíčku a neodpustil si nepromítnout do exhibice svůj moravský původ – za pár kaček tam obsluha rozlévala domácí pálenku.
Vzhledem k nenaplněné soupisce, kterou neobohatil ani žádný odvážlivec z publika, měla exhibice tři kola. Čekala jsem, že si jako vždy vytáhnu jedničku, ale nakonec první vystupoval Luka Leonardi, druhý Honza Dibitanzl, třetí já, čtvrtý Pavel Oškrkaný a Svahilec to uzavíral. Slameři vyrukovali se svými nejlepšími texty. Luka měl svojí první slamovou zkušenost po výstupu jako předskokan v Rock Café. Ukázal, že umí pobavit a zároveň se energicky opřít i do věcí, které ho trápí. ,,Jsem se nechal až moc unést,“ svěřil se pak Luka. Dibi sklidil úspěch s vyprávěním o Adeladle na Erasmu, Aleppu i s improvizací. Já jsem vystoupila s osvědčenou Kudlankou, novým slamem o Princezně Sedmiprásce a Przslamem. Pavel pobavil se slamy Ve škole, Otázky a nechybělo ani legendární Hovno. U Svahilce stačí, když pouze představí názvy svých slamů a diváci se už popadají za břicho smíchy. V ten večer to byly Klik a kolika katolíka, Kam odcházíš – vypadni a Svornost.
Dibi a nováček Luka se umístili na druhém místě a vyhrál známý vymetač všech exhibic. Anatol pak rozehnal slamerskou besídku a půlka z nás si v prostoru spokojeně zapálila. Pálenka však nebyla dopitá, a protože chyběly stoly, sedělo se, popíjelo a pokuřovalo v jednom velkém kruhu. Osobně jsem se před touto exhibicí cítila rozpolceně. Když člověk slamuje takhle často, radikálně se změní jeho perspektiva. Můj rozpor spočíval v touze vystoupit s novými (nedokončenými) texty a s odporem vystoupit s těmi starými (se kterými jsem už nebyla spokojená). Snad zvolené básně splnily svá poselství. Ovšem příbramští návštěvníci nás zahrnovali chválou a Anatol prodal několik svých sbírek. Někteří účastníci přiznali, že sami píší básně, ale že text neumí nazpaměť, nebo prostě nemají odvahu – jaká škoda! Přispět do pléna vlastní tvorbou není nic, s čím by se měl člověk ostýchat. Z kolečka při sdělování vzájemných sympatií tak vzešla domluva s místními divadelníky, že příště by se teoreticky slam mohl konat v městském divadle. Domnívám se, že to nebyla poslední zastávka, kterou jsme v tomto městě na pomezí plzeňské a pražské slamové scény učinili.
Melinda Mayová