Slamová epidemie napadla tento týden i Jihlavu a ve čtvrtek 20. dubna proběhla exhibice v music clubu Bezvědomí s téměř domáckou atmosférou, kde i slameři na nevelkém pódiu měli k sobě blízko.
Exhibice sic skoupá na slamery, však v duchu doby rozdělena na třetiny a nazvána hokejovým slampoetry kláním, tím získala netradičně jedno kolo k dobru. V přečíslení tři na jednoho zde byli domácí z Vysočiny, tedy Ellen Makumbirofa, Caledon a Pan Fenek, proti jedinému čecháčkovi Anatolu Svahilci. Ten byl ke svému nelehkému postavení ještě v dvojroli slamer-moderátor.
Neoblíbená jednička padla na Ellen, která se třemi koly probojovala se svou zvláštní jinakostí, a s hamletovskou otázkou na rtech: „Jsme tupí? Or not to pee?“ Kdy, řečeno s Anatolem, působila mírně náborovým dojmem mačkajíc diváka jako pomeranč s očekáváním tvůrčí šťávy. Třetí kolo završila Já slamem, který tak nějak ve dvou verších shrnuje slamové exhibice, potažmo celý slamerský exhibicionismus:
„Tak se koukej, mě to neva
tak se koukej, prosím…“
I Anatol v návaznosti na Ellen uznal, že je jiný, když se už od patnácti stává nedobrovolným skinem a zanedlouho bude mít hlavou holou jako Říp. Druhý slam, sic o ptáčcích, přece jen ne tak úplně pro děti, jak bylo dopředu avizováno, rozebíral změny vegetační politiky a mezidruhové křížení, a byl završený přáním endemické republiky, že my sami si zde osídlíme ty naše Řípy. V posledním kole jsme byli svědky proměny… proměny člověka v integrální součást soupravy vlaku ČD a museli jsme se zamyslet nad otázkou, jak je důležité mít toaletu.
Své poprvé v Jihlavě zažil v pořadí třetí slamer Caledon, hrdý majitel trika s nápisem Hrdinové nekecaj! (závěr si vyvoďte sami). Jeho první slam nesoucí název 42, pojednával o světě a vesmíru, tedy spíše jeho světě a vesmíru, a byl jakýmsi seznámením s novým slamerem. Následovala exkurze do života v Přibyslavi, a kolo za kolem nervozita pomalu ustupovala, až jsme byli svědky další proměny, tentokrát však v integrální součást slamové výpravy. Tato proměna byla zakončena slamem, který neznalým dnešních balících triků poměrně otevřeně objasnil, co znamená pozvání na ručně mleté vegan latté.
Pan Fenek představitel třebíčské slamové školy nabídl jihlavskému publiku pohled do komplikovanosti vztahu s ajťákem ve formě duetu nářků. V druhém kole jako jediný neváhal využít půvaby improvizace, na jejímž konci přišel s překvapivým zoologickým zjištěním, že klokan skáče… U skoků zvěře setrval a jeho poslední regulérní příspěvek byl časosběrný dokument o skocích druhu Canis lupus familiaris.
Nerozhodná Jihlava si zvolila své dva favority, oba se 142 body ze 150 možných. V závěru se tedy střetli domácí a hosté. V rozstřelu začínal Pan Fenek, který hned na začátku rozstřelil publikum lokálním humorem na téma nevraživost mezi Třebíčí a Jihlavou. Za prezentaci všech svých zdravotních problémů získal od publika bez dvou bodů vše, co mohli dát. Stejně tak jako hypochondrického Pana Fenka vítá doktor namísto obvyklým: „Dobrý den.“ pozdravem: „Zase Vy?“ mohl jihlavský divák vítat na pódiu druhého bojovníka o titul Anatola Svahilce. Ten si vybral téma kosmického výletu a vynášel medvědy do vesmíru, oni mu však vynesli o pouhý jeden bod méně než panu Fenkovi. A tak se naplnila předpověď, že poslední budou prvními a Pan Fenek si připisuje další vítězství, tentokrát již ne na brněnské, nýbrž na jihlavské slamové scéně.
K.