Exhibice ve slam poetry nezačíná pozdravem moderátora. Nezačíná ani otevřením dveří klubu. Žádný takový! Exhibice ve slam poetry začíná v momentě, kdy si neurotický slamer ve spěchu navléká ponožky, kontroluje, zdali nezapomněl svačinu, strká do přední kapsy baťohu kartáček na zuby i s pastou, protože ví, že nebude nocovat doma, a pospíchá na vlak.
Tentokrát jsem si zavýletil opravdu vydatně. Vyrazil jsem z Plzně do Prahy, kde jsem nabral na poslední chvíli dorazivšího Tukana, a po cestě si liboval v četbě Obecné psychologie od Aleny Plhákové, abych posléze v dalším vlakovém spoji (tentokrát už se zmíněným Tukanem) vstřebával informace o možných příčinách homosexuality. Za okny vlaku se míhala místa rozličná: Pardubice, Olomouc, Zámrsk, Hulín či Otrokovice. Do cílové stanice (Uherské Hradiště) jsme dorazili celí a v dobrém rozmaru.
Po krátké – a o to zmatenější – procházce jsme v jakémsi bistru posvačili odpornou pizzu, následně si spravili chuť v apartní kavárně a svou gastronomickou odyseu završili v útulné hospůdce, kde nám naservírovali pěkně uleželé utopence.
Snad nebude nikoho pohoršovat, když řeknu, že jsme si z klubu, kde se exhibiční klání odehrálo, sedli na prdel. Mír, ty vole! Uherský Hradiště, ty vole! Mír v Uherskym Hradišti, ty vole! Catering jak sloní ucho: od jablek a banánů přes sladké i slané koláčky až po pivko a džusíček. Ondřej Hrabal a jeho crew si zaslouží minimálně čokoládovou medaili!
Samotné básnické imprese by mohly vypadat zhruba takto:
TUKAN: Troufám si tvrdit, že nebýt mě, nebylo by Tukana. A nebýt Tukana, nebylo by silné slamové osobnosti. Ten jinoch je svěží vítr, budoucnost, vysoce kvalitní konkurence. O krutém vesnickém životě (zde si dovolím připomenout Chlapíka s xichtem wlka) dokáže básnit stejně krásně jako o ekologii a Matičce Zemi.
OLIVER: Černý kůň. Odvážlivec z řad publika. Děkuji Oliverovi především za informaci o tom, že byl Arnold Schwarzenegger své manželce nevěrný s mexickou uklízečkou. Taktéž jsem byl potěšen skutečností, že mi bylo dovoleno skandovat „Pán prsten! Pán Prstenů! Pán Prstenů!“. Zároveň to bylo poprvé, co jsem někoho na podiu viděl dělat kliky.
MAŘEN: Když začala mluvit o kuřecí polévce, dostal jsem hlad. Její verše byly velmi apelativní: „Nechci, aby se má skulinka stala průrvou!“ nebo „Nejsem kytka masožravá!“ Frustrace řešená slamem je podle mě zásadní a správný životní krok. Pokračuj!
JELEN: Je to možná ubohý vtip, ale kam se na Jelena hrabe skupina Jelen? Olomoucká celebrita, básník, improvizátor, divadelní herec. Vbrzku mu vyjde kniha, které předchází audiokniha. Těšíme se! Během večera recitoval o Černobylu a zpíval Elišce (takže trochu Beethoven).
ELLEN MAKUMBIROFA: Můj oblíbený fragment Ellenina textu zní: „Na. Dick. Tu je.“ Ať už jde o Viktora či Vojtu, já to mám rád, a kdykoliv nás Ellen mačká jako pomeranč, zmocní se mě chuť na džus (bohudík jím backstage přetékala).
DR.FILIPITCH: První kolo páně doktora patřilo Lásce. „To jsem zvědavej, co o tomhle slamu napíšeš do reportáže,“ říká Ondra Hrabal, když doktor po druhém kole, v němž referoval o stalkingu, odchází z podia. Těžko říct, co lze vyvozovat z toho, že nejúspěšnějším kouskem večera se stal popis lačného devianta.
JAN BINDER aka BINGO: Reprezentant tamějšího koloritu. Fanoušek whisky. Mluvil o soutěžení ve velikosti varlat či o mlácení falem o stůl. „Čestný titul plavce roku, jak furt plavu ve sračkách.“ Nejsi sám, kolego!
VLADO JANČEK: Jediný cizokrajný exemplář večera. Improvizační guru. Tahal z publika slova jako chirurg střeva z rozpáraného břichu. A dařilo se! Vzduchem létali Maďaři či inkontinence. Za nejsilnější moment považuji to, jak tančil kolem karbanátku, až mu došlo, že tančí kolem hovna. Melodické. Energické. Úderné!
Závěr netřeba protahovat: bronz si odnesl Tukan, stříbro Ellen Makumbirofa a zlato Dr.Filipitch. Žijte v míru!
Dr. Filipitch