Ve středu 8. března se do olomouckého Divadla hudby přišli diváci, ale hlavně divačky podívat už na druhý Femislam. Letos jedinou akci tohoto druhu, protože Slam žen se letos v Brně neplánuje. Jak je u slamu a vlastně i u žen (ne)dobrým zvykem začalo se se zpožděním.
Večerem měl provázet někdo zženštilejší, než je Bob Hýsek, a tak volba padla na Ondru Hrabala, jak to sám interpretoval. Postupně pozval na pódium všech deset účinkujících skoro ze všech krajů. Jedničku si vytáhla Melinda, ovšem ještě před ní vystupovala polská slamerka Weronika Lewandowska se svou básní o Noccci. Melinda poté publiku povyprávěla, proč se cítí jako kudlanka. Její body byly jako vždy kalibrační, ale vůbec ne špatné. Druhá vystupující MiKa byla první, která použila stojan. Tato pomůcka hudebníků se v českém slamu objevila snad vůbec poprvé. Samozřejmě je to svým způsobem výhoda, protože člověk má volnou ruku na gesta, případně se mu netřese ta, v níž drží text. Ovšem důležité je, jak si performer ke stojanu stoupne. Jestli ze strany, aby na něj bylo vidět. Nebo přímo za něj, aby mu vytvořil umělou hradbu jako husitům v bitvě u Sudoměře. MiKa tuto dovednost celkem zvládla, její nový slam o roli milenky, ať už fiktivní, či skutečné, byl ale o něco rozpačitější. Také u ní se body spíše kalibrovaly. Mařen se podle jejího slamu zapalují lýtka v každém ročním období. Některé pasáže jejího textu poprvé vyvolaly bouřlivé ohlasy v publiku a také první desítky od poroty. Eva Stupavská rovněž využila vozové hradby, což bylo na škodu jejímu slamu ze života školní psycholožky. Divákům ale tato umělá bariéra příliš nevadila a odměnili ji bez dvou bodů maximem možných. Něžná se snažila svůj text o rukách odříkat, co možná nejrychleji, někteří diváci si ale asi nebyli jistí, jestli je to umělecký záměr, nebo jen nervozita. Kamila Kamila mluvila o svých vztazích „bez mimiky“. Předvedla zkušenou performanci, která ani porotci nebyla špatně ohodnocena. Třeba alespoň čísla porotců pasovala na jeho tříslo, namísto Kamilina rodného. U této performerky s pseudonymem v absolutním rýmu je vidět pódiová zkušenost z jiných žánrů, což se ukázalo, jak při práci se stojanem a následně bez něj, tak v celkovém projevu. Snad Kamilu brzy uvidíme i na slamech mimo Brno a Olomouc. Zua opět mluvila o životě a samozřejmě o tom svém. O tom, že děti vlastně sají z prsu vědění, a dalších radostech i strastech mateřství. Nicméně na komplimenty slamerek, že omládla, reagovala na pódiu slovy: chcete-li omládnout, pořiďte si dvě děti. Dle mého názoru nejlepší text v prvním kole, jak technicky, tak i v jiných ohledech přednesla Zuzana Šošana. Její velká obrazotvornost v textu o mamince a dvaceti mincích možná nebyla blízká některým porotcům, nebo prostě jen nedokáží ocenit propracovanou poezii. Body nedostala Šošana úplně špatné, ale desítka byla jen jedna. Poté už přišla na pódium Ellen Makumbirofa a všechny rozsekala svým jazykovým slamem o Ottovi a o tobě. Do maxima jí chyběl jediný bod. Anaya naopak mluvila o sobě, tentokrát neimprovizovala, ale měla na stojanu, jenž zůstal při kraji pódia, své texty. Z jejích oblíbených jazykových hříček nejvíc utkvěla ta, že i v zimě používá papír toa letní. Tu jedinou desítku, kterou nedostala Ellen, dostala Ananya, ale víc už jich na ni v prvním kole nezbylo.
Po pětadvacetiminutové pauze začalo druhé kolo, jež opět otevřela Weronika Lewandowska textem GIF, jenž měl jen anglický překlad. Pak přišla Anaya se svým slamem o Plzni a tamní CAN, MHD a dalších „krásách“ západočeské metropole. Anaya má nevýhodu, že vystupuje poměrně málo, takže její lingvistické slamy nemají tolik fanoušků, kolik mají jiní slovní hráči. Ellen Makumbirofa zpívala a tančila o svých radostech a strastech jakožto Afričešky. Do maxima jí tentokrát chyběly desítky dvě. Šošana, jejíž nový pseudonym vznikl tím, že si prostě změnila jméno na facebooku, reagovala na Femislam a celkově MDŽ. Její text publikum asi trochu zarazil, alespoň podle bodů a reakcí některých přítomných. Zua mluvila o synovci, jenž se sype mezi prsty, a záludnostech genofondu a její ohodnocení bylo opět velmi vysoké. Kamila se svěřila, že ji berou kluci, kteří dělají do básniček, a taky kluci, kteří píšou epitafy. Podařilo se jí dosáhnout nejvyššího bodového zisku ve druhém kole. K maximu jí chyběl pouze bod. Něžná začala druhé kolo improvizací trochu ve stylu Bohdana Bláhovce (já, tě, tělo…) a potom se rozhodla všem přítomným podívat do očí. Hodnocení diváků bylo hodně rozpačité. Padla osmička, ale i známky nižší. Eva Stupavská slamovala o 8. březnu 2016, kdy potkala Boba Hýska a další postavy českého slamu. Tento lyrický text vyvolal u publika kromě mnoha dojmů také tři devítky a pět desítek. Mařen říkala své „úchylné verše“, jak to sama nazvala. O sexuálním životě a pravděpodobném postoji Vatikánu a katolické církve k ní. V hodnocení se sešly desítky, osmičky i devítky. Rozvířená MiKa chtěla ve své improvizaci s tradičně agresivním projevem, aby jí proplul vesmír, ale vesmír nechtěl. Hodnocení porotců byla různá, ale nikoliv špatná. Melinda zakončila soutěžní kolo svým novým slamem o Princezně Sedmiprásce, ale dostala za něj i lepší body než sedmičky. Poté potřetí přišla Weronika Lewandowska, tentokrát s básní Hymnus, a pak už nastalo vyhlášení vítězů.
Na třetím místě skončila Mařen, na druhém Eva Stupavská a o čtyři body vyhrála Ellen Makumbirofa. Vítězka si vyžádala cypher. Beatu se tentokrát ujal Anatol Svahilec (občas oslovovaný jako Vašek), jenž se z nějakého zřejmě nevyřčeného důvodu stal spolumoderátorem druhé poloviny večera. Cypher je poměrně náročná disciplína i pro zkušené performery, a tak byl poněkud rozpačitý, pro někoho i překvapivý, nicméně nakonec se povedl. Následovalo rozloučení a pozvání na česko-belgický slam 21. března v olomouckém Jazz Tibet Clubu.
Femislam se ukázal jako ideální akce, na níž se dají objevit, případně představit nové ženské talenty v českém slamu. Letos se ale také projevila prozatímní křehkost ženské slamové špičky. Absence Barbory, Bio Mashy, případně Moniky Serbusové nebo Zuzky Vodičky, byla na slamu znát. Loni došlo až na závěrečný battle, tento rok Ellen Makumbirofa vcelku s přehledem vyhrála už po dvou kolech. Nicméně tento „pozitivně diskriminační slam“, jak ho popsal moderátor, určitě má na české scéně své místo. Jen deset, s hostem jedenáct, účinkujících bez časového limitu už večer dost natahuje. Pro větší spád by příště možná bylo dobré vybrat jen maximálně devět krajů, případně slamerek, bez ohledu na to, kde se narodily, studují nebo žijí.