O slam poetry existuje poměrně hodně mýtů a fám. Jsou rozšířeny jak mezi lidmi, kteří na slamu nikdy nebyli, tak i mezi diváky a ve slamové komunitě. Ta pravděpodobně úplně není komunita, ale tento termín vyvracet nebudu, protože se k němu třeba jednou dopracujeme a budeme se potkávat častěji než jednou za rok na celorepublikovém finále. Ovšem teď už k nejčastějším chybám:
Nejmenuje se to slam poetry, ale poetry slam
Toto je asi nejrozšířenější mýtus. Opravdu je to slam poetry. Poetry slam je jedna konkrétní akce, kdežto slam poetry je celý žánr. I zakladatel Marc Smith to tak pojmenovává a rozděluje a dokonce napsal i několik knih, kde tento název používá, například příznačný Idiot’s Guide to Slam Poetry. Více se o této problematice dočtete ve skvělé předmluvě Boba Hýska k antologii Deset deka slamu, jenž je dostupný na Slamovinách v elektronické podobě. Každopádně bych k tomu ještě doplnil, že nemusíme otrocky psát Slam Poetry s velkými písmeny podle anglické gramatiky, naopak „české“ slam poetry je mnohem přirozenější.
Je to soutěž v improvizované poezii
Tento mýtus se drží zejména mezi lidmi, kteří na slam poetry nikdy fyzicky nebyli. Na českou slamovou scénu jej vnesl Bohdan Bláhovec v roce 2005 a díky němu vznikla v České republice specifická, i když v jiných zemích zcela neznámá improvizační větev slam poetry. Dříve byl počet improvizátorů a textařů na české scéně víceméně vyrovnaný. Po příchodu Anatola Svahilce v roce 2014 a jeho následovníků začaly lehce převládat pevné texty. Mimochodem jak správně poznamenal Bob Hýsek, ani improvizace v českém slamu většinou není úplně čistá improvizace. Performeři často opakují stejné postupy, rýmy, někdy i celá spojení nebo sloky.
Je to stand-up
Je to stand-up nebo něco jako Na stojáka. Tento popis můžete slyšet dost často. Forma je velmi podobná (také se stojí u mikrofonu), ale obsah, provedení i organizace večera jsou zcela odlišné. Česká slam poetry má sice sklon k vtipnosti a humoru, ale zcela vážně – která česká forma umění ho nemá? Ve filmové tvorbě už od začátku převládají komedie, nejreprízovanějšími divadelními hrami jsou kusy Járy Cimrmana a taneční soutěž málem vyhrál netančící komik… Naopak ve slam poetry se v posledních letech začíná prosazovat i vážná větev pevných textů, a to je moc dobře. Mimochodem zkuste si přijít s vážnými texty na stand-up…
Většina slamerů má pseudonym
Těžko se dopočítat, kolik je celkově slamerů a kolik z toho má pseudonym. Nicméně v čísle 6/2016 bylo dvacet čtyři slamerů, z toho dvanáct s pseudonymem a dvanáct bez, takže čísla zcela vyrovnaná. Neplatí tady žádná absolutní konstatování (například improvizátoři s, textaři bez), nicméně obecně se dá říct, že slameři z Moravy nebo tam působící psedonymy příliš nepoužívají. Tato problematika by si v budoucnu zasloužila vlastní článek. Nicméně rozhodnutí je vždy na každém zvlášť, zda si dá pseudonym, nebo má jméno natolik neobyčejné, že ho zkrátka nepotřebuje.
Článek vyšel v tištěných Slamovinách v čísle 7-8/2016.