Olomouc, 7. prosince… Divadlo hudby přeplněné k prasknutí nejen proto, že je dnes vstup zadarmo (díky UP). Hlavní důvod, proč přišlo tolik lidí, je ještě jiný. Všichni jsou zvědaví na slamový souboj 5 proti 5 – finalisté letošního mistrovství ČR ve slam poetry vs. absolventi a studenti Univerzity Palackého.
Na pódiu se objevuje moderátor Bob Hýsek. Nejprve seznámí diváky s historií olomouckého slamu a pak už zve na pódium jednotlivé aktéry večera. Nejprve hostující tým finalistů ve složení: Rimmer, Anatol Svahilec, Jiří Juráň, Dr. Filipitch a Pan Fenek; pak domácí, univerzitní tým v sestavě: Jan Jílek, Ellen Makumbirofa, Dan Kunz, Saša Dvořák a Toby Švédů. Nutno podotknout, že olomoucká pětka je co do obsahu rozmanitější – 2 ženy slamu (Ellen a Jan Jílek), 2 improvizátoři a slamer vystupující pouze v angličtině. Dnes se čísla nelosují. Každý tým si připravil vlastní strategii, v jakém pořadí bude nastupovat do boje. Jediné, o čem je potřeba rozhodnout, je, kdo bude začínat. A tak si kapitáni Jan Jílek a Rimmer jdou střihnout. Vyhrává Rimmer, který určuje, že začínat bude UP.
Aby to neměl první slamer tak těžké, mikrofonu se zmocňuje předskokanka Mařen, toho večera také zapisovatelka bodů. Následuje testovací bodování. Porota je kompletní, a tak se může odstartovat první kolo. Jako první jde Toby Švédů, který v angličtině vypráví o svém studiu na zdejší anglistice, přesněji na tlumočnictví a překladatelství. Jeho love-hate relationship s anglickým jazykem evidentně zaujal publikum, a tak se objevují i desítky. Poté vystupuje Dr. Filipitch se svým slamem o lásce. Na otázky, co je láska odpovídá: „To je, když…“ A tak se publikum dozvídá, jak může láska vypadat. Na konci je prozrazena i pointa celého textu: „Láska je jako závod. Kdo uteče, prohraje.“ A publikum neutíká a zjevně Filipitche miluje, protože až na jednu sedmičku se objevují samé devítky a desítky. Nastupuje Saša Dvořák, který si od diváků žádá zpět čtvrtky papíru, které předtím nechal kolovat. Vrací se mu pomalované obrázky, o nichž plánuje povídat. Jeden z mikrofonů míří do publika, aby náhodně vybraná divačka mohla Sašu vždy posunout na další obrázek. Další divačka přibíhá na pódium s tím, že je bude držet, aby je bylo lépe vidět. A tu se přidává třetí divák, který popisuje, co na nich vlastně je. Saša tak spřádá verše na témata: Liška Bystrouška kaká do rákosí, Strom vytrhnutý i s kořeny a mající obnažené srdce nebo Pokémon s papežskou čepicí. Nejednou se objevuje desítka. Dvojkou za tým finalistů je Jirka Juráň, který by chtěl více rozumět světu. Myslel si, že s více informacemi mu to půjde snáze, ale svět internetu na něj vyhrnul i obsah, který vidět nechtěl a který vyjmenoval, až na obrázky milostných praktik, které ani pojmenovat nedokáže. I tento výstup byl ohodnocen alespoň jednou desítkou, převážně pak dominovaly devítky. A tu se zjevuje na pódiu kapitán UP týmu a dvojnásobný mistr ČR ve slam poetry Jan Jílek. Jeho slam o životě a jeho stupních oslovil více slamery v zákulisí než diváky v hledišti, a tak se stal prvním soutěžícím, který ten večer nebyl ohodnocen desítkou, ale bodovým rozmezím 7–9. Proti němu nastupuje za finalisty Rimmer, čerstvě také dvojnásobný mistr ČR, který se svěřuje se svým životem na internetu, na němž se snaží najít ženu, s níž by spojil chromozomy. Ani zpívání Tinderelle vybrané z publika mu ale partnerku nezajistilo, a tak ho porota utěšila samými desítkami. Mikrofon si bere Dan Kunz a diváci startují jeho improvizaci: „3, 2, 1,…“ A Dan se vydává na cestu, při níž se potí, až si nakonec vytváří vztah s krůpějí potu. S tou vede dlouhý dialog, při němž krůpěj i rozpláče. Nakonec ale smáčí svou ponožku v potůčku, a tak krůpěj pluje, až se setká se svou matkou. Za srdce beroucí text se ale nesetkává s pochopením publika. UP opět bez desítky, a dokonce se objeví nejnižší bod toho večera – šestka. Anatol svým rytmickým Metronomem ve stylu Tučkovy recitační skupiny Vpřed dává do pohybu eskalátor a veze na něm Pražáka a bábu. Předposlední v 1. kole je Ellen, podle níž jsme každý tvůrci svého života. Apeluje, abychom tvořili, a zároveň vypráví o tom, jaký je slam. Plný počet bodů jí kazí jen jedna devítka. Navíc není možné započítat udělenou dvacítku. Poslední se objevuje na scéně Pan Fenek. Zasazuje svůj nákupní slam do Neředína a ohromuje místní publikum stejně jako před nedávnem to brněnské či pražské. Objevují se stejné body jako u Ellen.
Přestávka… Na baru došel veškerý alkohol kromě piva. Sčítají se body za první kolo. UP ztrácí… Týmy si připravují strategii pro kolo nadcházející.
Druhé kolo začíná reklamním okénkem Jirky Juráně, který si obratně pohrává se všemi „opakovanými klamy“ vynořujícími se kolem nás. Dan Kunz se zapomněl v prvním kole představit, jak u něj bývá zvykem, a tak tak činí teď. Následuje odstartování další Danovy cesty, v níž se střídají pomalá a rychlá fáze, zároveň nabádá diváky, aby přidali UPOL body. Dostává se i k polemizování, kdo/co srazí více lidí, jestli auto, nebo zebra. Publikum reaguje na jeho vystoupení výrazně lépe oproti kolu prvnímu, a tak dostává i desítky. Anatol nahoře bez a v rozpažení se vžívá do role Ježíše. Pár drobných zaškobrtnutí jeho paměti evidentně porotě nevadí a hodnotí ho vysoce. Malá Anatolova „okna“ otevřela následujícímu Tobymu jedno větší. Naběhlý začátek narazil na průvan, který naštěstí zachránil text v telefonu. I přesto dostal za svůj text o nesprávném jméně v nesprávné chvíli body osm a výš. Dr. Filipitch se snažil svést dívku Adélu, ale přes veškeré argumenty ji nebyl schopný přemluvit, tak ji poslal do prdele. Zjevně feministická Olomouc mu odepírá nárok na desítku. Saša Dvořák prosí diváky, aby mu řekli jejich oblíbené místo (Ponorka) a neoblíbené (olomoucké nádraží). Rozděluje si pódium na tato dvě místa a opět posílá mikrofon jedné z divaček, aby mu říkala, kdy má tyto scény střídat. Obratně propojuje dvě odlišná prostředí, v Ponorce se bojí ukázat občanku, na nádraží hraje opilého bezdomovce. Rimmer ukazuje, že jsme vlastně všichni děti, akorát máme větší těla a menší sny, za což si vyslouží stejné bodové hodnocení jako v prvním kole. Ellen kritizuje konzum vánočních svátků. Pění koled a vtipná, sarkastická kritika společnosti je ohodnoceno dokonce jednou padesátkou! Pan Fenek vychází na pódium společně s Rimmerem, který sděluje publiku, že ho přinutil říct text, který den předtím zazněl v Brně. A tak Pan Fenek rozvádí známou písničku, do níž přidává plno nových, doteď ostatním neznámých informací – Skákal pes přes oves v průběhu roku. Druhé kolo uzavírá Jan Jílek. Vypráví o tom, jací jsme byli, čímž konfrontuje chování dnešní společnosti. Konečně i on zažívá své první desítky.
Body se sčítají a aktéři večera se řadí na pódiu. Vyhlašují se jak výsledky individuální, tak týmové. Páté místo si pro sebe utrhli hned dva slameři – Saša Dvořák a Jirka Juráň. Čtvrté místo patří Anatolovi. Bronzový zůstal Pan Fenek. Stejně jako na republikovém finále i tady si druhé místo vybojovala Ellen Makumbirofa. A kdo pozorně četl, tomu už musí být jasné, kdo se stal vítězem. Rimmer! Ten svého vyhraného medvídka okamžitě věnoval Tinderelle na její vlkodlaky. Ztrátu z prvního kola už se Univerzitě Palackého dohnat nepodařilo, a tak souboj s letošními finalisty prohrála. Snad příště… Až pozvou do týmu dvojnásobného šampióna Rimmera, který je stejně jako Jílek absolventem Univerzity Palackého, nejslamovější školy v českých zemích!
Mařen Ondráčková za čilé asistence Boba Hýska