Mistrem ČR se stal podruhé za sebou Rimmer, což se ještě nikdy nikomu nepodařilo. Vůbec poprvé ve čtrnáctileté české historii se na stupních vítězů umístila také žena. Druhá skončila Ellen Makumbirofa, která o bod porazila Anatola Svahilce. Více se dočtete ve velmi podrobné reportáži Tomáše Straky.
Mistrovství ČR ve slam poetry 2016 aneb Babiš, Zeman, Svahilec & Ježíš
Tramvaj za tramvají se míjí kolem zastávky Lihovar. Červené autíčko přitlučené obří rukou na zeď MeetFactory visí v očekávaní nadcházející akce a zástupy lidí se valí po silnici lemované rozbitou těžkou železniční technikou v naději, že už brzo poznají svého mesiáše, nebo alespoň mistra České republiky ve slamu. Fronta, která co do tvaru, tak i do rychlosti připomínala šneka, byla přeplněna něčím, co by nezávislý pozorovatel mohl nazvat výročním setkáním hipsterů Moravy, Čech, Slezska a Slovenska. Její délka nasvědčovala tomu, že to, co nás čeká za branami MeetFactory, bude skutečně maso, i když stát v ní bylo spíš sado.
Začalo se samozřejmě pozdě, nával lidí neustával a je třeba vzdát hold organizátorům Tomáši Kůsovi a Bobu Hýskovi za to, že sál naplnili téměř úplně. Lidé seděli i stáli v očekávání něčeho a v mase neznámých obličejů se čas od času objevilo i několik z bezmála sto padesáti méně úspěšných slamerů z regionálních kol. Na pódium přichází Nejhodnější Michal, máchnutím ruky utišuje dav a pozívá na pódium Pavla Oškrkaného a Honzu Jílka, kteří představují první sborník českého slamu, v němž má své slamy uveřejněno patnáct autorů. Honza Jílek posléze křtí sborník a věnuje ho Lence Zogatové na nebesa a do síně slávy slamové poezie. Po aplausu se publiku představí dvanáct borců, jim je zase za pomoci míčků, které se rozházejí do publika představena porota. Vylosuje se pořadí a mistrovství České republiky ve slam poetry může začít.
První na scénu roboticky přichází předskokan Metoděj. Šedá eminence slamové scény oblečená do černého hip hopového hávu roztočí svůj improvizační kolotoč, v němž vzdá hold obhájci titulu Rimmerovi, který svou loňskou výhru věnoval Doktorům bez hranic, rovněž udělá malou retrospektivu historií českého slamu. Porota ho odmění štědře, objeví se dokonce i osmadevadesátka, což je ale u nesoutěžního slamu povoleno.
Prvním skutečným soutěžícím je černý kůň Shylock, který se rozhodl dát přednost před alergií svému nejvážnějšímu textu o loutkách. Tragikomická, divadelní fraška předvedená se značnou mírou herectví vyvolává smích publika. Shylock je dravý a pseudopolitický a tuto skutečnost taky dobarvuje obrazem motherfuckera Oidipa. Revoluce loutek je hodnocená různě, padnou šestky, ale taky několik devítek, a dokonce první soutěžní desítka večera.
Shylocka střídá Ellen Makumbirofa, jediná ženská účastnice klání. Její text o jinakosti masíruje posluchače brilantními hříčkami slov a střídáním flow. Ellenin text je sarkastickou reflexí pozérství, pseudointelektuálství a jakéhosi módního hipsterství a skrz jednoznačné posměšky přesahuje až do hloubky jídelníčku života. Záplavu devítek a desítek hyzdí pouze jedna sedmička a Ellen může opouštět první kolo více než spokojena.
Rimmer se objevil na pódiu suverénně, a přece s dávkou rimmerovské roztržitosti. Slamoval o síťových vztazích, o fotkách kojenců, které jako epidemie posedly facebook, a o nutnosti najít si na síti ženskou, která by i jemu vrhla potomka. Nejlépe přes tinder, kde se dá „jediným máchnutím prstu zhodnotit lidská bytost“. Plný zásah mu “zkazily“ jenom dvě devítky, a tak bylo jasné, že na mistrovský titul sahá i letos.
Jiří Juráň se také držel tématu rodiny. Nasekal svou tragikomickou zpověď, v které ženuška udělá z muže mužíka, z kávy kafíčko a z dovolené dovču. Řečová retardace zženštilých mužíků ho přivedla až k revoltě, v které chce říkat všechno už jenom mužně. Tato revolta bohužel skončí v lyrickoepické skladbě hned příští ráno. Velice vtipný, slovními hříčkami přeplněný slam byl diváckou porotou hodnocen různě a Jiří se spokojil s čísly, jež šla od desíti k sedmi.
Pan Fenek byl v Praze dvojí alternativou, a to nejen tím, že přijel reprezentovat Brno jako takové, ale přijel též reprezentovat VUT v Brně, což v sále plné absolventů humanitních věd nemusel být úplně lehký oříšek. Jeho IT slam sklidil ale dosud asi největší salvu smíchu. Sebeironie ITčkáře, který si uvědomuje, že zručnosti jako stahování kalhotek za pomoci torrentu, mohou v manželském živote často vést k rozvodu. Teda pokud si vás vaše milá nezálohuje na disketu. Vtipný a trefný slam ocenili diváci kromě smíchu i docela vysokým hodnocením, v kterém se objevily tři nejvyšší známky.
Šestku si chtě nechtě vytáhl šéfredaktor Slamovin a neochvějný propagátor slamu v ČR Pavel Oškrkaný. „Celý život nám ve škole lhali“ zněla nosná idea protestslamu proti zkreslování informací a při verši: „Palach ani Jan Hus neměli syndrom vyhoření,“ už mnozí diváci v podvědomí zaslechly „We don‘t need no education!“ v Oškrkaného verzi. Pavel udělal krásný historický diskurz skrze dějiny lhaní a své memento zakončil prosbou, ať nám autority nelžou ani teď, poněvadž nás tak shazují před dětmi i celým světem. Oškrkaného slam je první, v kterém se objevují pánové Babiš a Zeman, již nás spolu s Anatolem a Ježíšem budou provázet i zbytkem finále, ale nepředbíhejme. Pavel byl ohodnocen velmi pestře a nebýt závěrečné desítky, bylo by to 7, 8, 9 periodických.
Lef L´Leviatan byl pseudonym, za kterým se skrývala šťastná sedmička večera. Akademickou půdu střídá hospodské prostředí a slam-oxymóron. „Jako když,“ … zní základní refrénování na počátku každého verše. „Jako když,“ a publikum se chechtá i skrz Leviatanovu značnou nervozitu. „… jako když porno dostane Oscara za kostýmy… jako když Bob Marley nezpívá zhulenej… jako když Beneš jde do boje…,“ Zní Leviatanovy husté punch-liny a mlaďoučký slamer, který porazil v Českých Budějovicích Honzu Dibitanzla o pouhý bod, dává všem vědět, že do letošního finále stoprocentně patří. Porota ho soudí ale trošku přísně, a tak tu máme kromě osmiček a devítek i první pětku turnaje.
Druhý hospodský slam večera zazní v podání Švéda. Ten titul ohlásí jako tribute Marku Kristovi. Oplzlá debata o ženských a šukání, kozách a zadnicích se rázem mění v lyrickou, ba až naivní zpověď, při které se Švéd intimně vyznává: „Chci dívku, co je paf do poezie.“ Otočením rytmu i povahy slamu, který začíná jako typické šovinistické pivní brblání a z ničeho nic se proměňuje v až naivní text o milovnici básniček, tepe Švéd větami jako: „…je holka, co má sny, a proto sny žije.“ Jeho výraz umocněn romantickým usednutím porota hodnotila hned dvěma desítkami, ale také jednou trojkou.
„Jsem upřímný člověk, co zásadně nemluví pravdu,“ deklaroval o sobě hrdě Dr. Filipitch ve svém legendárním outfitu a popřel tak možná zcela nevědomky Oškrkaného snahu o pravdomluvnou historii. Filipitch radil lhát, protože fikce je jedinou zárukou štěstí a klidný spánek ti dá rohypnol stejně dobře jako pravda. Lež je záruka vztahu, lež je záruka štěstí, lež jako otevření možnosti všeho, co můžeme okamžitě popřít, a jenom toho, co neuděláme, můžeme litovat“. Limity Filipitchovy pravdy o lži ale lid vymezil čísly 6 a 10.
Večer se nahnul a Nejhodnější Michal ohlásil jednoho ze tří zbývajících uchazečů o titul. Mistra improvizace, excentrického Viktora Hanačíka, který přišel na pódium a doslova vybouchnul. Svou improvizaci začal parafrází na Takata Honzy Dibitanzla, poté začal ve své ryzí improvizaci spájet nejdivočejší slova se jmény jako Svahilec nebo Zeman. Ty zas vystřídal svět, ve kterém: „Láska stíná poetické skalpy…“ a ve kterém „čas šel s Einsteinem na tripa a tak vznikla relativita!“! Absolutní improvizační zážitek Viktora Hanačíka sklidil v porovnání s jeho předchůdci vysoké body a my se těšili, co Viktor vytvoří v druhém kole.
Předposledním účastníkem zájezdu do poezie byl osmnáctiletý Dave Naslamkejv, který zvítězil v Liberci. Jeho slamový deník ze života se špekovitou lamou byl mladickým osvěžením, které přišlo před první pauzou víc než vhod. Vtipné rýmy, dobré přesmyčky a trefné pointování absurdního slamu, v němž špekovitá lama porodí malá lamíčata, byya publikem vřele přijaty a to převážně devítkami.
Poslední se v prvním kole objevil mistr České republiky za rok 2014 Anatol Svahilec, který se po krátkém zápase s mikrofonem k překvapení všech diváků posadil. Člověk se hold někdy stane tím, co nenávidí, a tak se i Svahilec přiznal, že oproti slamu proti stěhovavým ptákům se dnes právě on touží ptákem stát. A tak když ne opeřen, tak aspoň na bobech, a když ne díky křídlům, tak díky největší U rampě světa – Praze bude letět. A tak nastoupil u Flory na boby a přesvištěl za hojného komentování celé scenérie celou Prahu, než se mu na Petříne podařilo vzlétnout. Anatol i navzdory pár malým zakoktáním dosáhl vysokého hodnocení a všem bylo jasné, že se o titul mistra touží poprat.
Druhé kolo
Po třicetiminutové přestávce na dočerpání nového a vypuštění starého alkoholu se defilé slamerů zopakovalo, ovšem obráceně. Opět začínal předskokan Metoděj, jenž začal s přelepenou pusou břichomluveckým slamem, který střídal improvizací pro Lenku Zogatovou. „Miluji tě!“ křičel Constantine, „JÁ TEBE TAKY!“ řval dav připravený na druhé kolo.
První na pódium naskočil Svahilec. S rukama rozpaženýma v martyrjní pozici a všichni jeho fandové už věděli, že typické trhané gestikulace se nedočkají ani ve druhém kole. Mírně nervózní a polonahý Svahilec se postavil před lidi v zosobnění Ježíše Krista (díky bohu bez Babiše a Zemana). „Strejda z kříže nahoře zdraví!“ dalo by se popsat vtipné poselství o tom, že na Golgotě to může být celkem pruda, zvlášť když z vás banda pánbíčkářů udělá fetiš a vy jste chtěli jenom v klidu šířit lásku, pravdu a ostatní pravidla svého diskusního klubu. Anatol i díky solidnímu hodnocení opět prokázal, že ať už jako fakeový pták, nebo Ježíš, patří mezi osobnosti slamového nebe.
Dave ve druhém kole mistrovství, stejně jako ve druhém kole v Liberci, zvolil slam z názvem Je mi líto. Refrén veršů stejný jako u Leviatana v prvním kole, přinesl neméně vtipné zvraty. „Je mi líto mužů, kteří žijí s blogerkou, je mi líto siamských dvojčat, co musí jít na velkou.“ Daveovi bylo líto spousta věcí a publiku by bylo určitě líto, kdyby Dave na slam nekejv a do Prahy nepřijel, čemuž odpovídaly i body, ve kterých místo „Je mi líto“ refrénovalo pětkrát deset.
Viktor vsadil na dvě prostředí. Kulisárnu Hanáckého divadla a Archu Slamu, kterou nekormidloval nikdo jiný než náš Ježíšek – Svahilec a to přímo do Ghany. Publikum měnilo prostředí a Viktor se musel mrštně (dokonce udělal i přemet) přemísťovat mezi zvracením na kulisy a plavbou lodí. Nakonec z publika zaznělo slovo pyramidy, které se ve Viktorově fantazii změnily na mimozemské lodě a pod jejichž váhou upadl na zem jako placatý obraz sebe sama. Improvizátor zakončil svůj slam řvaním: „Viděli jste mechanicky neučený texty?!“ Vox populi mu udělil za jeho druhý výstup poměrně nízké hodnocení, ve kterém se objevila jenom jedna devítka.
Filipitch se rozhodl zabojovat Leibnizem. Slam o tom, že žijeme nejlepší z možných světů, o jeho výhodách i nevýhodách a taky o hypermoderní situaci, ve které chceme jenom vědět: „Kdo nás nazpět složí, když jsme jenom zboží, děj se vůle boží,“ byl rozhodně filozofickým vrcholem večera. Sarkasmus, který zářil z představy, jak asi musí vypadat ty ostatní světy, byl hmatatelný a Filipitch nasadil laťku sám sobě zase o kus výš. I když bodů dostal míň než v prvním kole.
Druhé kolo bylo kolem, ve kterém šlo o všechno. Švéd v něm teda vsadil na čtyři základní aspekty reality show soukromých televizí: alkohol, sex, sport a vyměšování. Jeho slam o tom, jak stopnul auto plné modelek, začal stejně sexisticky jako jeho první slam. Avšak pro radost pánů a pobavení dam se tenhle slam sice také proměnil, jenom vysněnou lásku vystřídala reálná velká potřeba (to tak někdy bývá). Švéd ve svém slamu s natrávenou potravou prohrál a v hokejové terminologii nás uvedl do porážky zakázaným uvolněním. Jeho taktika ovšem vyšla na výbornou a záplavu desítek hyzdily jenom dvě devítky.
Lef L‘Leviatan podruhé. Daňoslam, ve kterém se opět probírá téma večera Babiš, i když Leviatan ho začíná jakýmsi „vánočním“ zpěvem. „Lamentace zhrzené EET účtenky“ nás zve do prostoru obav, že se navrátíme do dob špehování a ztráty osobní svobody. Babišovo „Ano“ šeptané v erotickém smyslu při prohlížení si cizích účtenek nám ukazuje, jak potřebné je nejenom ironizovat, ale i politizovat poezii, dostávat se do angažovaného prostoru. „Čapí čapí čapí pí pí pí,“ pípá pokladna Leviatan a lidé zvedají své hodnocení točící se kolem sedmičky.
„Nejsem tvoje A, B, ale C,“ vyznal se své milované Pavel Oškrkaný a svou milostnou poezií inspirovanou jízdním řadem pražské MHD rozesmál publikum. Podruhé tohoto večera se ocitáme na mapě Prahy, ale dá se říct, že na rozdíl od Svahilcova opisu „bobové dráhy Prahy“ je Oškrkaného milostný dopis o cosi nápaditější. Pavlovi, který ze svého postoje totálního flegmatika, jenž na mistrovství zabloudil úplnou náhodou a který chrlí šílené přesmyčky i slovní zvraty, lze snad naprosto uvěřit, že konec konců toto vyznání myslí úplně vážně. Na konci tunelu básně je Černý Most a Pavel si ze zaslouženým aplausem bere i své body, osmičky, devítky a jednu desítku. „Zebe je z nebe, zebe je z betonu, čekají, až zasunu, desetikorunu.“ opisuje Pan Fenek smutný život nákupních vozíků hypermarketu TESCO. Jeho druhej každodenní slam změnil své prostředí z domácnosti na nákup a většina publika se zalyká smíchy, když si představují, kolikrát už byly v odslamované situaci sami. Pan Fenek, brněnský miláček publika a IT slamer, získává záplavu devítek a desítek, kterou si zcela jistě zaslouží.
Jirka Juráň se rozhodl ve svém druhém výstupu upřesnit téma toho prvního. A tedy nejenom obrazně zženštilost a drsnost, ale polarizaci přímo. Polarizaci pravolevou, polarizaci vertikální a slam, který se skládal z vetší míry z vyjmenovávaní všech možných přesmyček pravé a levé, překvapil přesahem: „Jsme země levicová, země leváren a slev, to proto ve znaku je český lev.“ Jirka ještě upřesnil, že komu by nebylo něco jasné, ať přijde za ním, že mu to buďto vysvětlí, nebo vytmaví. Publikum ale vypadalo osvíceně, a Jiří odešel do zákulisí kromě jedné osmičky jen s devítkami a desítkami.
Před obhájcem titulu Rimmerem bylo těžké rozhodnutí: Čím obhájit? Který text zvolit jako pojistku výhry? Můžeme říct, že zvolil dobře a že jeho hořkosladká balada o dítěti, které nikdy nedospělo, ale musí se smířit s tím, že má „větší tělo a menší sny“ byla trefa do černého. A nejenom soutěžně. Rimmer jím ukázal svou poetickou polohu, kterou dokázal nějak zázračně proplést s absurditou svého humoru. „Mrdat je, když se lidi mají ošklivě rádi… What???“ Výlet do pocitu dětství a imaginární medvídek, kterého Rimmer nabídl publiku jako amulet proti vlkodlakům, mu přinesly záplavu devítek a desítek a počítajícím divákům začínalo být jasné, že je blízko svého druhého titulu. Jenom že by…
„Narodil se Kristus pán“ zaznívá sálem z úst exotické Ellen Makumbirofa a zpěv koled překládaný sarkastickými poznámkami o obžerství a mamonu nabízí čarovný pohled na svátky klidu, míru a konzumu. Mírně zmatený slam o narození Krista, který je protikřesťanský „Církev, Kristova noho, dej si pohov!“ i proti konzumní zároveň: „…konzum, konzum, konzum do každé rodiny!“ nám opět ukazuje situaci, jíž čelí celá hypermoderna, a napadá tak dvě největší metanarace minulosti i současnosti. Ellen Makumbirofa stojící před mikrofonem s požmoulaným papírkem plným poznámek vyvrací český axiom, že slam se nečte, a stejně tak tento axiom vyvrací její vysoké body. Posledním slamerem večera byl v souladu s biblickým heslem Shylock. Nejhodnější Michal ho uvedl jako slamera bez hlasu, což se ukázalo být pravdou, a Shylock tedy ironií osudu slamoval o nemožnosti kýchnutí zmožený rýmou. Jeho slam o exekuci prožitku se změnil na improvizaci, již Shylock k radosti všech profesionálně ustál slovním obratem: „Verbální zvracení, tři minuty života v prdeli.“ Slam o kýchnutí zakončil černý kůň, v černém hávu slovy nejčernějšího básnika E. A. Poea – „Nevermore“. Body byly příjemné, ale desítku za svůj druhý slam Shylock neviděl.
Vyhlášení vítězů
Na pódiu se seřazují slameři a šampionát se chýlí ke svému konci. Anatol Svahilec, Švéd, Shylock, Rimmer, Pavel Oškrkaný, Dave Naslamkejv, Jiří Juráň, Ellen Makumbirofa, Dr. Filipitch, Viktor Hanačík, Pan Fenek a Lef L´Leviatan. Každý z nich sem dnes přišel vyhrát. Publikum hučí a lidi litují třech posledních piva a i toho, že si body taky nepočítali. Metoděj Constantine naproti tomu stojí na konci řady se širokým úsměvem, poněvadž ví, že se ho body netýkají. Nejhodnější Michal třímá tabulku a MeetFactory ztichne. Dvanácté až šesté místo obsazují jména: Shylock, Pavel Oškrkaný, Viktor Hanačík, Pan Fenek, Lef L‘Leviatan, Jiří Juráň a Dr. Filipitch.
Pátý je se ziskem sto osmdesáti jedna bodů Švéd. Jen o bod více získává nováček Dave Naslamkejv a titul se rozhoduje mezi dvěma mistry České republiky a Ellen Makumbirofa. Pro třetí místo si zaletěl mnohými slamery jmenovaný Anatol Svahilec se sto pětaosmdesáti body, o bod víc získává diva Ellen Makumbirofa a stává se tak nejúspěšnější slamerkou české historie. Králem večera se nakonec stává Rimmer, který ztratil jenom sedm bodů z absolutních dvou set. Sál řve! Rimmer se dle pravidel slam poetry diskvalifikoval vlastní korunou z účasti na mistrovství České republiky 2017 a stává se tak třetím šampionem po Honzovi Jílkovi a Jakubu Follovi, kterému se tenhle kousek povedl. Zároveň však zvítězil dvakrát v řade, a tak píše spolu s Ellen novou historii českého slamu.
Nečekaný zvrat je ale Rimmerův přídavek. Ne, nezazní poezie, ale osobní příběh slamera. Rimmer se v žlutém dresu tour de slam poetry vyznává z toho, že nikdy nechtěl slamovat, ze své introverze i z toho, jak mu pochopení vlastní nicotnosti dokázalo otevřít bránu k možnosti všeho. Odhalil také svůj strach, který měl z počátku slamování z toho, že ho publikum vybučí. Upřímnost, již publikum odmění samozřejmě bučením. „Jsem dvojitý mistr, nemusím už nic dělat,“ zhodnotí svou slamovou situaci položertem Rimmer před tím, než odejde z pódia do zákulisí. Ať žije král, může si říct v roce 2016 slamová komunita. Ať žije slam. Ať žije šampionát. A ať se vidíme na stejně kvalitní akci i za rok. A doufejme, že afterparty budou opět dělat kluci ze Saysomethnig.cz a DJ Sirkir, protože byla boží…
Tomáš Straka