23. listopadu 2016. Podruhé v životě slamerem, podruhé v životě v Brně. Pěkné město.
Café Atlas. Plná chodba židlí, plné židle lidí, plné schody lidí. Bylo hodně lidí. Bylo hodně slamerů. Proplácely se cesťáky a dva nápoje na baru, vidím v tom jistou souvislost. To okno nechte otevřený, je to jediný přívod vzduchu, bude Mucha, všichni na podium, všichni z pódia, jedna až sedmnáct, pauza, fronta, Mucha není, Mucha kojí, Kamila Kamila nekojí a hraje, druhý kolo, sedmnáct až jedna minus těch jedenáct, kteří už se můžou ožrat, pauza, Mucha dokojila a hraje, vítěz, konec.
Zvítězil pan Fenek se slamy o řeči počítačů v manželství a o životě řidiče šaliny, dostal dvakrát samé desítky a pak nás pozval na panáka. Byl nejlepší. To je poklona jemu. To je výtka slamu (haha, rým).
Před nějakou dobou vyhrála v Brně exhibici Eva Stupavská se slamem o slamu. S dobrým slamem o špatném slamu. O špatné cestě českého slamu. O tom, žerým a vtip dostane víc bodů než upřímnost a výpověď. Omlouvám se, jestli jsem ji dezinterpretoval.
Ve středu jsem se ale zřejmě potkal s jiným Brnem, než s tím, kde Eva vyhrála. Asi hrozně křivdím spoustě lidí, ale ve středu jsem z těch dvaadvaceti slamů (svůj nehodnotím) napočítal tři? čtyři?, které mě zaujaly něčím jiným, než tím, že se to rýmuje a že je to vtipné. Ano, rýmovalo se to, ano, bylo to vtipné. A ne, není nic špatného na tom se pobavit, není nic špatného na tom chtít lidi pobavit, naopak, smích je veliká, krásná a nesmírně důležitá věc. Ne všechny texty musí mít za každou cenu nějaké hluboké poslání. Jenom mám zkrátka pocit, že kdyby v Brně nastoupili Reynek, Hrubín, Seifert nebo Kolář, mohli by se nejspíš jít ožrat dřív. Nikdo z nich tam ale nebyl. Bohužel, bohudík.
Místo toho tam byla spousta vážně skvělých vtipných textů, překvapivé rýmy, překvapivé situace, výrazné projevy, jazyková hra. A snad v nich bylo schované i nějaké sdělení. Jenomže u většiny textů ho přes ten smích prostě nebylo slyšet. Aspoň tedy z místa, kde jsem stál já. V sále desítka vedle desítky.
Ano, slam (pokud tomu rozumím) je specifický žánr, jde tam do značné míry o charisma, o náladu publika, o srozumitelnost, výraznost a líbivost a to je v pořádku. Jenomže ono se nikde na plakátech nepíše jenom SLAM. Všude se píše SLAM POETRY. Doufám, že až se příště nějaké takové akce zúčastním, nebude to druhé slovo jenomklamavá reklama. Nebo že tam aspoň bude víc lidí, kteří si pod tím slovem představují to, co já.
Adam Hošek