V sobotu 19. listopadu se v Uherském Hradišti konala už druhá kvalifikace na mistrovství ČR ve slam poetry, poprvé v prostorách klubu Mír, kam zavítalo přes sto diváků.
Do slovácké metropole přijelo dvanáct slamerů a slamerek z celé Moravy. Na začátku je všechny uvedl a přivítal Bob Hýsek a poté nastal dle jeho slov nejdůležitější moment večera – rozlosování. Ještě než přišel první soutěžící, přednesl Bob svůj překlad básně Ghaňana Kwame Writea o slovnících. Ani sugestivní projev nepřesvědčil některé diváky, aby ustali v konverzaci. Po Bobovi už přišel místní slamer Jan Jindřich Karásek, jenž mluvil o strastech Ukrajiny, na které byl se svou expřítelkyní. Jeho známky byly spíše kalibrační. Diváci si vyzkoušeli, jaké to je zvednout nad hlavu pětku nebo třeba devítku. Dvojku si vytáhl Slovák Tomáš Straka, jenž před slamem absolvoval pětihodinovou cestu z Banské Štiavnice, jak se divákům svěřil. Poté už spustil svůj expresivní slam mimo jiné o zvracení do záchodové mísy, slušně řečeno. Slovensko a Slovácko má k sobě stále blízko nejen podle názvu, a tak byl jeho výstup srozumitelný a diváky dobře ohodnocený. Trojku měl v Hradišti dobře známý Viktor Hanačík a rozjel svou lyrickou improvizaci tentokrát na „téma“ strakapoud a jiná zvířata. Podle známek bylo vidět, že má v publiku velkou podporu, protože se objevily hned čtyři desítky. Od této chvíle už se objevovalo nejvyšší číslo častěji, ale řidčeji. Martina Pavlíková mluvila o cestě do Santiaga de Compostela. Také se objevila jedna desítka, ale ostatní čísla byla mnohem nižší. Toby Švédů mluvil svým specifickým hlasem anglicky o mužích a chlapcích.
Slamer, jenž každý rok mění svůj pseudonym, tentokrát Nedokonavé sloveso, ale můžete jej znát pod jmény Cizinec CZ nebo Roman Tyk, si napřed udělal dechové cvičení, při němž se snažil využít celou osvětlenou i neosvětlenou plochu pódia, a poté začal mluvit o krizi humoru. Překročený časový limit mu po odečtu přinesl krásných mínus šestnáct bodů. Pan Václav, hned poté, co domluvil vykřikujícímu divákovi, připomněl publiku trojúhelník svého vystoupení a poté už mluvil o práci na poli a natírání stěn vápnem. Jeho minimalistický projev zaujal i na Slovácku a sklidil za něj hodně vysoké body. Adam el Chaar se snažil využít zadní část pódia. Nalezená flaška s vodou byla Bobem ihned prohlášena za rekvizitu, a tak si alespoň sedl do vystavené káry. Na chvíli se z něj tedy stal Adam el Kaar a z této pozice pak improvizoval na slova z publika – rozjímat a penis, jež spojil dohromady. Adamovi se podařilo posbírat všechna sudá čísla v nabídce, kromě desítky. Po něm přišel Pavel Ladman, ovšem jeho čtené texty byly odsouzeny k nepřízni publika. Ačkoli dostal i jednu desítku, pravděpodobně z milosti, většina známek nepřekročila pětku. Eva Stupavská seznámila diváky se svou teorií, že slam nemusí být vtipný, a ti ji za to až na několik výjimek odměnili devítkami. Pokud už slamují ženy, tak v devadesáti procentech případů vystupují po sobě, jak se potvrdilo i tentokrát. Markéta Eff. mluvila o normálním všedním pracovním dnu. Obecenstvu z velké většiny středoškolského či raně vysokoškolského věku to ovšem nebylo příliš blízké. Snad jednou její slova docení jinak než bodově. Po ní následující MiKa ve svém čteném textu nakupila velké množství básnických obrazů a slovních hříček. Diváka však tento text pravděpodobně uvedl v chaos, čemuž odpovídala i čísla různě rozeseta na škále od jedné do osmi.
Po více než půlhodinové pauze následovalo kolo druhé, jež otevřel Anatol Svahilec a jeho bicykl, který už není mezi námi. Organizátoři udělali vstřícné gesto a do druhého kola pustili všech dvanáct soutěžících, kteří se jim všichni odvděčili zlepšenými výkony. První tedy přišla MiKa, jež na závěr svého vystoupení udělala stojku. Publikum ale přesvědčila jen částečně. To Markéta se svým slamem s prvky fejetonu na téma Kam chceš jednou jít pracovat? Čím chceš být? se divákům trefila do noty daleko více a odnesla si osmičky až desítky. Následovala Eva Stupavská se svým vtipným textem o spolubydlící z koleje, jež se vdává. Některé porotce dojala až k desítce, některé jen na polovinu této hodnoty. Pavel Ladman četl krátkou báseň o Buchlovu, lesů pánu. Divákům bylo blízké zejména jeho téma, a i proto asi volili čísla od šesti do osmi. Adam el Chaar improvizoval o Bobovi, první básni a „pavoukovi na papířu“. Druhé kolo ovšem velmi protáhl, a tak ani poměrně vysoké body nemohly vyrovnat odečet sedmdesáti osmi bodů. Pan Václav mluvil o „malé slepičce“ chřástalu polním a jako druhý dostal čtyři desítky. Nedokonavé sloveso performoval celou dobu zády k publiku, protože nemá tvář. Jeho známky by byly jako ve škole, pokud bychom měli v systému hodnocení také šestku. Toby Švédů mluvil o životě a smrti opět anglicky. Martina Pavlíková předvedla svůj striptoslam o lesku a bídě kurtizán. Viktor Hanačík zvolil improvizační polohu, která pro něj není úplně typická, a sice střídání dvou prostředí. Jedno byla kulisárna Slováckého divadla, druhé pak kosmická loď. V obou odlišným způsobem rozvíjel své volné asociace. Na Viktorovi byla jako asi na jediném vidět chuť po vítězství, které dokázali ocenit i porotci, a opět mu udělili čtyři desítky. Poté už přišel Tomáš Straka, který se bál spousty věcí i toho stát tam, kde právě stojí. První a poslední Jan Jindřich Karásek věnoval svůj slam mrtvým rockovým hvězdám a své živé babičce, díky které umí hrát na kytaru. Kromě jedné anomální pětky za něj dostal velmi pěkné známky.
Než zapisovatelé sečetli body, přidal Anatol Svahilec svůj Moskeslam. Pak už Bob Hýsek pozval na pódium všechny vystupující a pět z nich vybídl, ať předstoupí dopředu. Rozdíl mezi pátým místem J.J. Karáska a třetím Evy Stupavské byl totiž dva body a mezi nimi byl ještě Toby Švédů. Těsný byl také rozdíl na prvním a druhém místě, ale Viktor Hanačík přece jen předběhl Pana Václava o dva body a zaslouženě vyhrál. Bude tak letos opět bojovat ve finále, tentokrát 3. prosince v pražské MeetFactory.