Celovíkendový workshop slam poetry proběhl pod odborným vedením Tomáše Jirečka v Pardubicích v Divadle 29.
Sedm hrdinů, konkrétně Verča, Mája, Markéta, Naďa, Tomáš a Vašek si vyzkoušeli práci beze slov i se slovy, napsaný text, i improvizovaný slam jak s nahozeným slovem pro inspiraci, tak vycházející z bodu nula, z okamžité nálady v místě a čase. Tím ale už trochu předbíháme, mnoho času totiž byly prozkoumávány základní techniky – rýmování, rytmus, budování obrazů a metafor, napojení na diváka a hraní si se slovy i beze slov.
Pokusy jednotlivých slamerů se silně lišily od silně osobních přiznání s minimální mimikou a pohybem, po takřka taneční kreace zaplňující celou scénu, ztvárnění více osob s využitím více mikrofonů, stand-up či parodování sebe sama. Závěrečnou nabídku vystoupit na první exhibici v Pardubicích nakonec využili tři dobrovolníci – Tomáš (Rýmoslav), Naďa a Vašek.
První exhibice v Pardubicích
Po loňském kvalifikačním kole se letos do Pardubic dostala i regulérní exhibice. Zaplněné prostory Klubu 29 přivítál krátce po osmé hodině Anatol Svahilec, který po rozdání bodovacích karet, představení dnešních slamerů a rozlosování pořadí rozehřál diváky svým Smrtikolem.
Pak už s číslem jedna nastoupila premiérující Naďa, která se nám přiznala, že je v tom až po uši, a že má novou lásku (6,6,6,6). Navázala Adeladla, od které jsme se dozvěděli, že bez zmaru nepoznámě štěstí, a jak ho ona jela hledat do Indie (8,9,9,8). Rýmoslav nám s básní Topinka povyprávěl o svých básnických začátcích ve školních letech, o španělském lyžaři a o topinkách (6,7,5,6). Černý kůň večera, Ondra, se ten den ráno neprozřetelně zeptal Tomáše Jirečka, jak začít se slam poetry, a tak tu stál na scéně. Příhodu svého kamaráda paragána z letiště v Chrudimi vtělil do slov a rýmů improvizovaně přímo na místě (6,7,6,5). Nejvyšší přítomný slamer, Honza Dibitanzl, se chopil mikrofonu s textem o mléce (10,10,9,8). Vašek Černý pak na mlhu od diváků povyprávěl o létání na rogalu (8,7,8,7). Poslední před přestávkou na scénu nastoupil Tomáš Jireček s premiérou 15 hodin starého textu o lásce, zármutku a Ba Ba Ba Bum (10,10,8,9).
Po přestávce vytasil Anatol několik krátkých básní, mj. báseň o kosech. Tomáš Jireček se nás zeptal na cíle do budoucnosti, a na vnoučata a Himaláje navázal improvizací (10,9,8,8). Vašek Černý na svíčku a půlku popsal typickou rodinnou oslavu, a jak to vypadá po ní (7,7,7,8). Honza Dibitanzl chtěl vědět, z čeho nás mrazí (odpověď byla centrifuga)(10,10,9,10). Ondra nám osvětlil, jak dopadla jeho svatba, a jakou zásadní poučku (A teď se starej ty!) si odnáší do života (7,8,9,6). Rýmoslav tentokrát dorazil jako italský módní guru Antonio (7,9,7,7). Adeladla nejprve nechala diváky skandovat kratičkou vulgaritku o ještěrkách, a pak začla svůj existenciální epos se slovy nahazovanými od diváků. Kolotoč, statek, bageta, důlek, pozice, atentát, letadlo, poststrukturalismus, brambory, jebat a prcat skončily všechny v dokonalé síti slov, oceněné prvním fullhousem tohoto večera (10,10,10,10). Jako poslední se do improvizace pustila Naďa, na otázky Cos dělala v osmnácti? a Jaká je tvá největší vášeň? nás mimo jiné donutila přiznat, že je v sále nejkrásnější (3,6,9,7). Anatol Svahilec vyhlásil vítěze (Honza Dibitanzl) a pak už většina slamerů extrémně spěchala na nádraží.
Vašek Černý