V sobotu 7. května se v krásném prostoru kavárny kina Varšava konala první velká liberecká exhibice. Od úspěchů Vladimíra Vacátka již uplynul delší čas a v Liberci žádná slamerská scéna nevznikla. Však se taky průvodce večerem do zaostalosti severní metropole často opíral. České slamery opravdu cesta vyděsila natolik, že hrozila malá obsazenost, nakonec se jich sešlo sedm, z regionu i ze zbytku republiky, začínajících i ostřílených. Liberecké publikum tak získalo dobrou představu o situaci českého slamu s jeho hvězdnými okamžiky, i s jeho problémy.
V průběhu večera jsme viděli již zavedené hvězdy žánru, která se věnují deklamaci předem připravených textů (Anatol Svahilec, Jiří Juráň). Zaujala ale také semilská slamová škola- Je to Polák vychází z tradice rapu a za improvizaci se postavila i jeho kolegyně, debutující Chomáč vlasů. Přidal se k nim i tradičně rozervaný Honza Dibitanzl. Také na špičkování mez těmito dvěma přístupy v jednotlivých slamech došlo (samozřejmě jen ze strany „improvizátorů“, „deklamátoři“ z logiky věci odpověď na tuto výtku do slamu zařadit nemůžou). Publikum, zdá se, se nepřiklonilo ani k jedné variantě- body byly vysoké pro velmi rozdílné slamy. První kolo vyhrála Chomáč vlasů, ovšem ve druhém vytáhli matadoři ostřílené karty – Jiří Juráň „Reklamy“ a Anatol Svahilec tu o tom, jak se narodil na kole. Tento tah se vydařil, Anatol získal plný počet bodů a nakonec zvítězil.
Osobně se mi zdá přínosné, že český slam zastřešuje různé přístupy a hraná nevraživost mezi jejich zastánci slamy koření, na libereckém slamu se projevily neduhy spoléhání se na předem připravenou tvorbu. Na živém slamu jsem byla podruhé v životě… a podruhé jsem slyšela, jak Svahilcova matka v porodních bolestech uhání k Mnichovu Hradišti…a už mi to tak vtipné nepřipadalo. Slam Jirky Juráně jsem zase znala ze záznamu. Pokud někdo z těchto matadorů vytáhne svůj osvědčený kousek, zvláště nezkušené publikum to jistě ocení víc, než odvahu lidí, kteří do druhého kola nastoupili s improvizací (ačkoliv slam o Ještědu Honzy Dibitanzla také získal hodně bodů). Svahilcovo vítězství naplno ukázalo složitost jeho dvojrole moderátora a soutěžícího – jako moderátor se těžko soustředil a jak se přibližovalo jeho vystoupení stále častěji sahal po slůvku „Nicméně…“. A když sám sobě předával první místo, vypadalo to, že celý večer získal on, často na úkor soutěžících, kteří nejsou na takové úrovni (například nemají několik starších a vypilovaných slamů). Naštěstí se na libereckém večeru zablýskli i mladí a nadějní (opět upozorňuji na debutující Chomáč vlasů) a pokud nechce Anatol ohromovat v čím dál větších dírách, bude muset přijít s dalšími zlatými slamy.
Přidejte odpověď