V úterý 3. května přišlo více než sto dvacet diváků do brněnského Café Atlas na první letošní oboupohlavní slam, jak ho nazval moderátor Jenda Perla.
Po tradičním vysvětlení pravidel, tentokrát s demonstrativní ukázkou, a rozlosování zahájila celý večer Barbora svou básní „Když slova slepí činy“. Publikum nebylo ještě dostatečně rozehřáté, a tak se objevila dokonce i pětka. Adeladla dávala nových text o vztazích a také o tom, proč jí nevadí, že půjde do pekla. Eva Stupavská jogínsky pozdravila slunce a rozhodila si o něco míň čaker než moderátor, který pak také zkoušel cvičit. Po třech ženách přišli tři muži. Pavel Špirka na svém prvním slamu, použil toto slovo ve všech svých verších (houslemi atd.). Jan Binder mluvil o netečnosti vůči ukřičeným zaslepeným aktivistům. Anatol za svůj slam „Cože?!“ dostal všech osm desítek, což bylo trochu přehnané, podle autora článku i autora textu, ale Brňané mu zkrátka „verstehen“. Ellen divákům popsala, jak vypadá její zkouškové období. Pavel Oškrkaný napřed divákům vysvětlil, proč by neměl Bohuslav Sobotka vydávat manifesty v neděli a potom sám jeden přednesl.
Po pauze rozčeřila vodu dívčí skupina Veka, jejíž texty se do slamového prostředí výborně hodily. Pavel Oškrkaný navázal na své předskokanky textem o Viole. Bohužel bylo v místnosti málo lidí, kteří ovládají hru na tento nástroj, jinak by věděli, co má za lubem, a jak je možné vidět viole do duše. Ellen přečetla i svůj druhý text, tentokrát o své mladší sestře. Anatol Svahilec přednesl vše, na co si vzpomněl ze svého textu o soustředění komunistických tajných služeb. I tak mu neúplný text stačil na několik desítek. Jan Binder všem sdělil, co dělá, když nemůže ráno spát. Pavel Špirka tentokrát mluvil o vztazích, nebo spíše o vztahu bez pryže. Diváci k němu byli shovívaví a i za druhý přečtený text ho ohodnotili vysokými body, poučeni moderátorovými úvodními slovy, že čtení z papíru není rekvizita. Eva Stupavská mluvila o svých státnicích a po dlouhé odmlce si ve Švédově stylu vyžádala papír s textem. Adeladla druhý text nepotřebovala vůbec, protože improvizovala. Celá báseň se točila kolem vegetariánské zombie. Od diváků obdržela hlavně devítky a desítky, možná i za tu bouli na čele, kterou si stihla přivodit v zákulisí. Jak by řekl básník: Nejde k sobě most/ a opilost. Celý večer zakončovala Barbora dvojbásní, jež by se dala nazvat „Co ode mě ještě chceš, Augustíno?“ Pro mě osobně to byl asi nejsilnější text večera, byť ke konci už trochu delší. Při své slamové premiéře obsadil třetí místo Pavel Špirka, druhá skončila Adeladla zejména díky „zombie“ improvizaci a vítězství si odvezl Anatol Svahilec. To, že byl nejlepší jednoznačně dokázal v závěrečné improvizaci o několika městech v České republice a také Ježíši, který leží na dlažebních kostkách. Škoda, že toto vystoupení jako jediné nikdo nenatáčel.
P.S. Když jsme u natáčení, vyjádřím se k tomu, jak by slamovala, nebo filmovala Mirka Spáčilová. Já jsem „točil filmy“ dávno předtím, než vznikla stránka Slamoviny.cz (srpen 2015). A na to, v jaké podobě články vychází, mají vliv hlavně lidé, kteří je momentálně nepíší. Zejména největší kritik Bohdan Bláhovec, jenž Slamovinám stále dluží článek o březnové exhibici v Café V Lese. Takže tímto ho zdravím. Já osobně bych se přikláněl ke strožejšímu informování o jednotlivých akcích a také k většímu počtu spolupracovníků…
Přidejte odpověď