Už podruhé se zaplnil byt v pražské Mařákově ulici čtyřmi desítkami návštěvníků, kteří přišli podpořit začínající, známé i méně známé slamery. Tentokrát se sjeli v pátek 15. dubna ze všech koutů Čech a dokonce i z Moravy. Anatol Svahilec moderátor a obyvatel bytu se opět rozhodl mluvit přes hudbu, ale podle toho, že si někteří diváci vyžádali playlist večera, bylo alespoň něco z jeho vstupů slyšet.
Jedničku si tentokrát vytáhl nymburský Aleš Misař, který se ztratil v metru, byť se jednu chvíli zdálo, že i v Matrixu. Ale nakonec dorazil a jak už to na slamu bývá, kdo přijde poslední, většinou začíná. Aleš mluvil o tom, že sultán Josef Arašíd má problém v harému a z nejrůznějších důvodů nemá s kým harašit. To některé dámy i porotce přivedlo do rozpaků a udělili nymburskému básníku zejména pětky a šestky. Co by za ně sultán toho večera dal… Ellen Makumbirofa, jež přijela z Vysočiny a ani při tak dlouhé cestě se nenaučila text, protože je prý líná, a proto používala tahák. Vyprávěla smutný příběh o tom, že je jaro a je sama, tak už má alespoň třetí kotě. Tento příběh už byl divákům a divačkám bližší a ocenili jej osmičkami a devítkami. Lef L’Leviathan říkal text „Duše indiána“, který ale vůbec není o indiánech a při svém výstupu využíval všechny možné polohy, a to nejen mluvnické. Českodudějovický improvizátor Michal Kubala a finalista v roce 2006 ke svému slamu také hojně využíval gestikulaci, aby mohl popsat problémy s malými nebo naopak velkými palci a také s Vesmírnými lidmi. Hodnocení porotců bylo o něco vyšší než u Lva a objevily se i devítky. Anna Povolná mluvila o tom, že v dětství neměla ráda své křestní jméno, protože o Aničce nebo Andulce je skoro každá písnička a na Slovensku úplně každá. Až v dospívání pochopila, že problém asi nebude křestní jméno. Její hodnocení bylo opět podobné. Světoběžník z Olomouce Vojta Konečný četl z mobilu svoji toho dne napsanou báseň o vylodění na Liberlandu, kterou se sice mohl naučit, ale nestalo se to. Báseň z příběhu, který si Vojta prožil, ohodnotil jeden porotce desítkou, ale ostatní byli o něco střídmější. Předposlední šel plzeňský Mikeš, jeden z nejstarších slamerů. Ve finále byl totiž už v roce 2004, kdy se ještě konalo v Olomouci. Sám se uvedl jako skorobásník, který píše skoroverše. Ty mu vynesli škálu bodů od šesti do devíti. Poslední šel na řadu Hradečan Tomáš Roztočil, protože musel bytslam opustit jako první. Ve své naturální improvizaci se stal stromem a diváci to v drtivé většině ohodnotili sedmičkami.
O přestávce se divákům podařilo vykoupit všechno plechovkové pivo, což budiž inspirativním poučením pro příští bytslamy.Tomáš Roztočil měl i ve druhém kole meditativní slam. Tentokrát byla hlavním motivem česká hymna, kterou zpíval převážně anglicky. Porotci mu dali převážně sedmičky. Mikeš opět přečetl z desek několik skorobásní, například Motto, Muž nebo oblíbený text s „polským“ refrénem „Šukali jsme houby.“ Za své houby posbíral osmičky ale i desítku.Vojta Konečný se vykašlal na vymýšlení druhé básně a improvizoval. Pokus to nebyl vůbec špatný, ale docela krátký, což mohlo ovlivnit hodnocení porotců. Anna Povolná mluvila o tom, že být recepční v Goethe institutu je i není jednoduchá práce. Michal Kubala recitoval stylem svého nedorazivšího kolegy z Českých Budějovic, Šimona Felendy, jenž „musel zůstat v kavárně,“ za což obdržel hlavně osmičky, ale objevily se i vyšší známky. Lef L’Leviathan se inspiroval pořadem Bořiči mýtů a mluvil o neškodnosti kouření. Ellen se v lyrickém textu ptala: „Kde jsi, když v noci ulehám?“ V jejím hodnocení se objevily sedmičky, osmičky, ale i pětka a desítka. A Aleš Misař jazykoslamoval o tom, co všechno spolu dělali Apolena a Napoleon. Za tento slam obdržel i desítku, ale ostatní body byly nižší.
Pak už nastalo slavnostní vyhlášení za zvuků východoněmecké hymny, samozřejmě bez Tomáše Roztočila, který už seděl ve vlaku na Hradec Králové. Na třetím místě nakonec skončila Ellen Makumbirofa, což je zatím její „nejhorší“ umístění, a první dvě příčky obsadili nejzkušenější. Druhý skončil budějovický improvizátor Michal Kubala a o bod před ním plzeňský matador Mikeš. Diváci naposled zatleskali všem účinkujícím i organizátorům velmi povedeného bytslamu, jenž nebyl poslední. Další plánuje osazenstvo bytu na začátek června.. Většina návštěvníků i účinkujících se tentokrát zúčastnila dojezdové párty, ale to už v prostorách mimo byt. Druhý bytslam bezezbytku splnil, co si předsevzal a nezbývá než příště opět přijít na další naděje a méně známé tváře českého slamu.
Přidejte odpověď