Žižkovská noc je již poměrně zavedená kulturní akce, na níž má mnoho umělců možnost ukázat svůj potenciál a um širokému publiku. Má velmi nabitý program, kde se tísní mnoho zajímavých i známých osobností, omezených limitem, kdy musí v daný čas skončit, aby přenechali prostor pro další účinkující. Jediný, kdo měl výsadu přetáhnout svůj čas dle libosti, bylo Slam poetry, neboť celý program v Pracovně v rámci Žižkovské noci uzavíralo. Jde ho tedy považovat za, při vší úctě k ostatním představením, zlatý hřeb večera.
Útulný prostor Pracovny byl naplněn lidmi. Pobaveni výstupy Davida Vávry, který mimochodem své básně podal stylem, velmi vtipným a s výraznými prvky slamu, aniž by o tom věděl, si diváci ani nemohli oddechnout. Na plac přiběhl Anatol Svahilec, moderátor dnešního slamového večera. Abychom se nezdržovali, vyhlásil dvouminutovou pauzu. Po ní se do sálu i přes pokročilou hodinu, bylo kolem půl jedenácté, kolem osmdesáti, možná sto lidí. Většina z nich Slam poetry vůbec neznala, a tak byla stručně vysvětlena pravidla, ze kterých Anatol záměrně vynechal pravidlo tří minut, neboť věděl, že to tady nebude dodržováno, i když většina se tříminutového limitu podvědomě držela. Jelikož slam měl neomezený čas, došlo i na černého koně z publika. Odvážně se zahlásil až buddhisticky klidně vyhlížející muž, představivší se jako Jaroslav. Spolu s ostatními si rozlosoval pořadí. Nejhodnější Michal si dobrovolně vylosoval sedmičku, poslední číslo, jelikož potřeboval stihnout poslední vlak zpět do Plzně. Nevděčnou jedničku, zvláště před novým publikem, si vytáhla Barbora. Mluvila o tom, jak ji vždycky po ráno vstávají vlasy a obecně svému vzhledu po ránu. Publikum se nezdálo zklamáno, že se rozhodlo zůstat a nadšeně zatleskalo. Pět porotců pak ohodnotilo výstup podle nich přiměřenými body. Pokračoval černý kůň Jaroslav. Mluvil naprosto klidně a bez škobrtnutí. Popřál kolegům hodně štěstí a skládal střípky svých myšlenek. Jeho premiéra rozhodně nebyla ostuda. Na něj navázal další improvizací Tomáš Jireček a zvolil celkem běžný koncept, kdy dává do veršů slova vyřčená z davu. Stál při tom na židli a za slovy z publika se nakláněl na její okraj nebezpečně pro vlastní zdraví. Jeho kvality i míru nebezpečí diváci bodově ocenili. Dnešní večer byl poněkud uvolněnější než při větších exhibicích, takže improvizoval i Honza DIbitanzl. Začal mluvit a jakmile někdo z přihlížejících zavolal změna, musel negovat své předchozí tvrzení, což se mu velmi vtipně dařilo a vysloužil si nejvyšší bodové ohodnocení večera. Po něm nastala oktrojovaná (toto slovo se Anatol snažil přítomné naučit jeho neustálým opakováním) změna programu a nastoupil Nejhodnější Michal, aby vůbec stihl vlak. Jelikož byl představen jako slamer ze zahraničí (kraje přece mají také hranice), chytl se toho při improvizaci a mluvil o porušování hranic. Po něm nastoupil Lef L´Leviatan, který byl na svém prvním soutěžním slamu. Předvedl poměrně dlouhý text Tolstého odysea ze Sibiře s namáhavými pohybovými prvky, jež měl problém udýchat. První kolo uzavírala Zuzana Kantorová. Jak je u ní zvykem zvolila vážný slam o způsobu našeho života, který přímo provokoval k zamyšlení se nad sebou samým. Nakonec ani po jejím výstupu nebyla přestávka. Aby Michal stihl spoj, musel slamovat už teď. Téma bylo nasnadě, nenávist diváků vůči němu, jelikož je nenechá vykonat potřebu.
Pak už opravdu byla přestávka. Ale jen velmi krátká. Anatol při ní přednesl svou poemu Kam odcházíš, vypadni, jen tak nesoutěžně. K soutěži došlo vzápětí. Začala Zuzka Kantorová. Následoval Lef L´Leviatan, který mluvil o svých nevalných úspěších u žen. Honza Dibitanzl tentokrát říkal připravený text, velmi kvalitní a oceněný i publikem. Jen jeden porotce dal trojku, jinak samé devítky a desítky. I ortodoxní improvizátor Tomáš Jireček ve druhém kole neodolal a říkal dříve napsané básně. Šlo pro něj o velmi intimní záležitost, do které nechal publikum proniknout. To jeho upřímnost dobře přijalo, i když největší ohlas měl u hrdých Pražanů postřeh, že Brno je obrácená saň s jednou hlavou a sedmi prdelemi. Slam se blížil do svého závěru. Znovu vystoupil černý kůň Jaroslav. Tentokrát skákal a ukazoval hlučnost dopadu. Ač se to může zdát po přečtení poněkud zvláštní, bylo to velmi působivé a i hodnocení bylo vysoké. Celý slam a celou Žižkovskou noc v Pracovně uzavřela Barbora. Tentokrát zmínila, jak složité je vypadat stále tak, jak si ostatní představují.
Slam vyhrál Honza Dibitanzl se 83 body ze 100, z čehož je vidět, že porota v Pracovně byla poměrně přísná. Druhý skončil Tomáš Jireček, třetí Lef L´Leviatan. (Při přepočítání bodů se zjistilo, že se měli o druhé místo dělit spolu. Ale oba dva tuto chybu psychicky přežili a nijak je nepoznamenala.) Rozhodně byl slam v Pracovně zajímavý a snad získal slamu nové fanoušky a produkční objevili další krásný prostor, kde se dá leccos uspořádat…
Lef L’Leviatan
Přidejte odpověď