V úterý 8. března se u příležitosti Mezinárodního dne žen konalo v olomouckém Divadle hudby vůbec první ryze ženské klání ve slam poetry. Zástupkyň něžného pohlaví je na české slamové scéně pořád málo, v Olomouci se však sešlo celkem deset slamerek, a to se jich ještě pár omluvilo. Jako moderátor večerem provázel Bob Hýsek, který se hned na úvod sebekriticky označil za „sexistické prase“, neboť jej tento jedinečný večer sváděl k všelijakým narážkám, kterými však chtěl pouze nažhavit publikum před nadcházející bitvou. Časový limit byl původně tři minuty, ovšem nakonec se v průběhu soutěže prodloužil na minuty čtyři, jelikož obdivuhodné výkony žen si tu minutu navíc rozhodně zasloužily – zkrátka měly co říct.
Jako předskokan publikum rozehřál před prvním kolem Jan Jílek. Svěřil se, že jeho život se začíná podobat filmu Dánská dívka, od půlky vystoupení navíc využil druhého mikrofonu a dostal ženský hlas, který mu propůjčila jeho žena. Pak už začala slamová bitva. Jako první se představila Amanda Morris, americká básnířka a žurnalistka. Recitovala v angličtině o své touze k napsání životního příběhu, který by stálo za to číst. Po ní se na pódiu objevila Barbora, která kladla otázky do lásky a tázala se sama sebe, zda-li zvládne mít znovu ráda. Třetí slaměnkou večera byla Anaya, která se podle svých slov do Olomouce vrátila po sto letech a zkoušela to s improvizací. Následovala zástupkyně našich slovenských bratov (a samozrejme aj sestier!) Dorota Bachratá zo Žiliny, která kvůli bolesti vyvolané zubem moudrosti pouze předčítala, zhruba někde v půlce svého vystoupení předvedla ladnou otočku a slamovala po zpátku zase hezky k začátku svého příběhu.
Pátou vystupující byla Anna Povolná, přednášela o mapě světa Anny, jenž stojí na třech pilířích, které však pomalu se bortí. Následně se na pódiu objevila podle svých slov zbouchnutá Zua Švierčková a slamovala o biologických hodinách i se zvukovými efekty jejich tikání. Jako sedmá vystoupila Markéta Effenbergerová, která během svého přednesu poděkovala Elizabeth Bennetové a taky své mámě za to, že si díky nim uvědomila, že může být kým chce. Po ní se představila Adeladla se svým lehce eroticky laděným slamem, ve kterém se tahalo za vlásky ve jménu lásky, až to skončilo na loži lásky s louží lásky na břiše. Devátou slamicí byla Zuzka Vodičková, která začala domnělým telefonátem s přítelem, jehož následně označila za sraba a rozjela rapovou píseň, ve které však nakonec za sraba označila i sama sebe a podotkla, že tedy zpívá sama sobě. Poslední v prvním kole byla Ellen Makumbirofa, která šla s mikrofonem k lidem blíž, probírala velikost hrudníku i ženské ochlupení a nakonec všechny odrovnala, když pronesla, že i když se pár dní nemývá, černá se už narodila.
Po pauze bylo na programu kolo druhé, ve kterém se účastnice představili v opačném pořadí. Ještě před jeho začátkem však vystoupilo duo předskokanek Eliška Juráňová se Sárou Wolfovou, jejichž dvě básně, ve kterých se holky vzájemně doplňovaly, publikum upřímně rozesmály. Holky jsou prostě rebelky, co mají hustý kabelky. Pak už se jako první v druhém kole představila Ellen, jejíž báseň byla tentokráte více existenciální a pojednávala o litující se ženě a magickém robotovi, který jí radil, aby zničila své ego. Po ní přišla Zuzka Vodičková se silným tématem, kdy vyprávěla o smutném osudu jednoho zrozeného anděla. Snad nemluvím jen za sebe, když řeknu, že její emotivní výkřiky: „Tak počkej, anděli, nemávej těmi perutěmi!“ mi doteď zní v hlavě. Následně to zkoušela Adeladla s improvizací, během které měnila žánry od večerníčku přes western, muzikál, grotesku až k dokumentu. Potom se Markéta Effenbergerová divila, proč Harry nebyl Hermiona, následně rozebrala téma ženské periody a skončila u globálního oteplování, které je podle ní krvácení Země, jež je rodu ženského. Zua Švierčková to rozproudila písní o denním hitu každé správné mámy, se kterou jí ochotně pomáhalo i publikum. Anna Povolná se snažila vysvětlit, že studovat němčinu není forma zločinu, i když musí často čelit předsudkům o spojení němčiny a nacismu. Dorota Bachratá poskytla přednášku o vagínách plnou slovních hříček. Anaya rozjela i ve druhém kole improvizaci založenou na postřezích z Prahy. Barbora to ve druhém kole zkusila se slamem plným slovních hříček v angličtině, který jí dokonce vynesl o dvě desítky víc než její český slam v kole prvním. Poslední se předvedla Amanda Morris, která víc než přesvědčivě popisovala romantické chvíle a pocity, co k nim patří.
Bodování bylo během večera zajímavé, publikum totiž mělo všelijaké chutě. Několik slamerek přetáhlo časový limit, ale organizátoři byli vstřícní, takže se moc trestných bodů neudělilo. Tudíž bylo jasné, že to bude napínavé jako kšandy a s velkým napětím se čekalo na výsledky. Nikoho asi moc nepřekvapilo, že o vítězce nakonec musel rozhodnout až finálový battle. Do něj nakonec postoupila trojice slamic. Ani tak zkušený moderátor, jako je Bob Hýsek, není neomylný, a tak se finálová trojice musela vyhlásit nadvakrát. Nakonec se do battlu probojovaly Barbora, Zua Švierčková a Ellen Makumbirofa. O pořadí rozhodla stará dobrá hra kámen, nůžky, papír. V té první uspěla Zua a mohla si tak vybrat, že půjde slamovat až jako poslední. Potom uspěla Ellen, která chtěla vystoupit až jako druhá a tudíž bylo jasné, že první dostane prostor Barbora.
Ve hře kámen, nůžky, papír to sice toho večera Barboře moc nešlo, ale slamovat jí jde výborně. Do svého finálového slamu zapojila i publikum, které vždy na pokyn vyřklo slovo „vlasy“. Diváci byli tak nadšení, že jí hned na úvod finále nadělili čtyři desítky a stejný počet devítek, laťka tedy byla nastavena hodně vysoko. Ellen, pro kterou to byl vůbec první slam v životě, básnila o touze potkat svého vysněného hrdinu, za což obdržela osm devítek. Na vítězství to sice nestačilo, ale premiéra to pro ni rozhodně i tak musela být více než vydařená. Večer uzavírala Zua, která pokračovala ve svém komplexním průhledu do mateřství, tentokrát na téma „co řeší těhulka“. Publikum ji ohodnotilo třemi desítkami, třemi devítkami, osmičkou a sedmičkou. V tu chvíli už tedy bylo jasné, že olomoucký Femislam vyhrála Barbora, která si tak domů odnesla prémii 2000 Kč od mateřského sponzora akce, Studia Mamajóga.cz.
I když je v českém slamu žen jako šafránu, úterní večer ukázal, že kvalita vítězí nad kvantitou. Výkony zástupkyň něžně krvavého pohlaví totiž byly natolik obdivuhodné, že jsem nakonec byl i rád, že jsem nemusel bodovat. To bych totiž zřejmě musel dávat jednu desítku za druhou a leckdo by si to mohl špatně vyložit. Nezbývá tedy než popřát všem účastnicím mnoho zdaru do budoucna a doufat, že úterní femifamózní, ba až femimenální slam bude inspirací i pro další ženy, aby obohatily českou slamovou scénu.
Kamil Dočkal
Přidejte odpověď