Po měsíční pauze se v klubu Anděl sešli všichni milovníci a skalní příznivci slam poetry, kteří s sebou přivedli i své kamarády, touto disciplínou dosud nepolíbené, aby poznali krásy tohoto umění. A jak řekl jeden z vystupujících, o kterém bude ještě řeč, slam je droga, kterou stačí okusit jen jednou, aby se na ní člověk stal okamžitě závislý. Pravidelní diváci si tedy šli šlehnout svou pravidelnou dávku, a ti noví právě objevili návykovější látku než kokain s marihuanou dohromady. A jako vždy i tentokrát šlo o velmi kvalitní materiál. Celých osm slamerů plus jeden předskokan. Kromě osvědčených tváří dnes dostalo šanci i několik nováčků, co se týče vystoupení v Plzni. Bližší informace o nich si bylo možno přečíst v tištěných Slamovinách, v Andělu prodávaných poprvé.
Večer zahájil Nejhodnější Michal, osvědčený andělský (případně zachovský), třiceti vteřinovou básní na poctu sjezdaře Ondřeje Banka, který nedávno ukončil kariéru. Pak už došlo na samotné slamery. Zahájil Honza Dibitanzl a nasadil vážnou notu, jak je u něj zvykem. Mluvil o Bohu, a to nejen křesťanském. Těžkou úlohu začínajícího zvládl velmi dobře. Po něm přišel na plac Ing. Puding, který se v Plzni představil poprvé. Jde o objev minulého pražského regionálu. A jelikož kvalifikace se pořádají na podzim, i on se plzeňským divákům představil expresionistickou básní Podzim. Nejznámější obraz tohoto uměleckého směru je asi Munchův Výkřik, což by se dalo v případě inženýra také použít, neboť velmi využíval rozsah a sílu svého hlasu. Když bylo zmíněno, že na této exhibici nechyběly osvědčené tváře, byl míněn hlavně Kňour. Tento slamer, využívající více svého charismatu nežli rýmu, se zabývá hlavně situacemi z běžného života. Tentokrát si postěžoval, jak je těžké být líný ujít několik metrů a chtít raději autobusem, a to se nemusí vždy vyplatit. Po něm následoval naprostý nováček, se jménem Šílený Šindy. Právě on přirovnal slam k droze. Aby také ne, když jeho nejrychlejší spermie exhibice nejen v Plzni pravidelně vyhrává. Šílený Šindy je totiž otcem Anatola Svahilce, tudíž se dal čekat velký generační souboj. Jako první báseň říkal třicet let starý text skupiny Švihadlo, ve které v té době působil a skládal písně. Šlo tedy o odpísněné písně. Týkala se čtyř mouchiček (to není chyba, opravdu šlo o mouchičky) a poté touze se přivinout k ženě a nikdy ji nepustit. Rozhodně nastavil pro svého syna, i pro ostatní poměrně vysokou laťku. Tu po něm musel přeskakovat Eliáš Jeřábek. A dařilo se mu. Vrátil se do Plzně po dlouhé pauze. Bohužel neměl čas napsat si texty, tudíž musel improvizovat. Což vlastně nebyla vůbec škoda, protože improvizace mu velmi šla a chvílemi by si mohl nově příchozí myslet, že jde o připravenou báseň. Krásně popsal příběh prvního hříchu a následného vyhnání z ráje. Jestli nějakému divákovi vehnal do očí slzy, u dalšího vystupujícího byla jistota, že je rychle osuší. Šlo o velkého Anatola Svahilce. Ten v prvním kole musel splatit svůj velký dluh z kvalifikačního kola. Tam mu po několika verších vypadl text a nebyl už nalezen. Teď tedy podruhé a lépe. Dokonce tak dobře, že si odnesl 69 bodů. A o čem tedy slamoval. O české vlastnosti, která se dá vyjádřit větou z jeho slamu: „No přece to tu nemohu nechat.“ Raději tedy šel s dvěma umyvadly až do Horšovského Týna. Unaveni cestou si mohli diváci odpočinout se vždy klidným Pavlem Oškrkaným. Jelikož mu učitelské povolání začalo lézt trochu na mozek, začal přednášet o historii slamu koedukovaným jazykem. Zvládl to s humorem, tedy dle většiny sálu. Jen jeden z porotců na balkóně ukázal při hodnocení dvojku (Už zase úřadovala ona obávaná dvojka. Možná by měl Tomáš Kůs zvážit, jestli se příště nebudou rozdávat body bez dvojky, aby to některé porotce nesvádělo jejímu zvedání.) DJ Sirkir, překřtěný na školníka si kvůli Pavlovi dokonce sundal sluchátka. První kolo uzavíral Švéd. I jemu škola zasáhla do slamu. Jako právník mluvil o poněkud specifickém druhu exekuce. Dámy tím zjistily, že by neměly od mužů přijímat hmotné dary v případě, že jim potom neposkytnou soulož. Pokud by jen přijaly dar bez poskytnutí protihodnoty, dopustily by se trestného činu bezdůvodného obohacení. A protože hned po jeho výkladu práva byla přestávka, muži mohli hned koupit vyhlédnuté ženě panáka, aby si ji právně zavázali a mohli případně později vysoudit svůj požadavek.
Druhé kolo otevíral v úvodu zmíněný předskokan se pseudonymem Lef L’Leviatan. Jelikož jde o autora článku, není možné po něm chtít objektivní hodnocení sebe sama. Snad tedy postačí říci, že nebyl vypískán a mluvil o svých neúspěších u žen. Měl štěstí. Hned po něm totiž nastoupil Švéd se svými radami na balení žen. V půlce mu vypadl text a nakonec vzpomínání vzdal a vyžádal si text, který ležel na stole. S ním slam důstojně dokončil. Kdosi z publika sice poznamenal, že tenhle má co radit, když si sám nic nepamatuje, ale porotcům se Švédův výstup líbil a ohodnotili ho vysokými známkami. A kdyby rozdával známky i Pavel Oškrkaný, asi by nejčastější byla pět. I na druhé kolo si připravil přednášku. Tahle se týkala jazykových skupin a obsahovala všechny důležité světové jazyky. Mimo jiné nahrál i vzkaz pro kamaráda v delfínštině, sice s mírným moravským akcentem, ale on tomu prý bude rozumět. A navíc se tento kamarád nachází ve Finsku, kde je jazyk (finština) pro ostatní národy méně srozumitelný než zmiňovaná delfínština. I svahilština je srozumitelnější, jak se o tom vzápětí přesvědčil celý sál. Tentokrát Anatol nasadil vážnější polohu a nikdo se nesmál třeba minutu v kuse, což je u Anatolových slamů velký nezvyk. Publikum však vážnost ocenilo. (Pravda, vážnost trochu narušilo, že Svahilec začal slamovat s rozepnutým poklopcem. Když si toho všiml, důstojně ho zapnul a s poznámkou, že to bylo trochu Švédovské, pokračoval dál.) Té se držel i Eliáš ve své druhé improvizaci, kde mimo jiné vyjádřil svou lásku k zemědělství a na konci odhalil tajemství, proč Švédové slamy čtou a Svahilci je říkají zpaměti. Má to jednoduchý důvod. Svahilci neumí číst. I Svahilec starší neboli Šílený Šindy, mluvil z patra. Jeho text, opět napsaný v 80. letech, mluvil o třech psech. Jelikož je velmi těžké odpísnit píseň, přešel jeho slam na rap, což vůbec nebylo na škodu a porotci to ocenili. Ani po Šindym nepřišel na řadu “klasický“ (i když takový vlastně neexistuje) slam. Přišel Kňourův slamu hlas a jeho storky z Vinic. I když tam už nebydlí, stále tam chodí uklízet. Stěžoval si na lidi, kteří chodí po podlaze, kterou právě vytřel a následně popisoval, co s takovými hříšníky provádí. Nakonec vybral z publika několik diváků, kteří podle něj by přesně takovou věc udělali. Slam finišoval. Jako předposlední přišel Ing. Puding. Tentokrát mluvil o vzplanutí, lásce, svatbě a vyhasnutí vášně. Většině posluchačů utkvěla krásná věta: „Aby vzplanul žár, na vrcholcích jejich Kilimandžár.“ Tím bylo vyjádřeno vlastně všechno. Končil Honza Dibitanzl. Tedy jen tuhle exhibici, ve slamu bude, doufejme, pokračovat dál. Obsah jeho básně se nedá vyjádřit jednou větou. Zanechala však ve všech hluboký dojem. To se projevilo i v hodnocení. Já osobně bych Honzovu báseň nazval existenciální.
Nastalo vyhodnocení. Všichni se umístili v první desítce. Honza Dibitanzl třetí, hlavně díky druhému kolu. A teď nastal příjemný problém. Anatol se Švédem měli oba 129 bodů. Jelikož hodina už pokročila, musel být závěrečný battle zkrácen. Každý performer měl pouze sto vteřin. Začal Švéd a i on zvolil pro tak krátký čas smutnou báseň. Ukázalo se, že by je měl říkat častěji, neboť jeho báseň o prohnilosti lidí byl skvělá. Anatol, vida že sto vteřin je málo, nasadil bleskové tempo. Jeho geniální dráhy, zkrácené právě pro tyto účely na tři minuty za oněch sto vteřin stihl. Neskutečnou rychlostí slov předčil i BioMashu. Zvítězil. I podruhé za sebou Švéd prohrál v závěrečném battlu. Snad se tedy dočká příště. To bude (pokud jde o Plzeň) 30. března. Tam se představí i loňský mistr Rimmer, tudíž vyhrát bude velmi obtížné.
Lef L’Leviatan
Přidejte odpověď