Malá sonda do německého slamu. Podívejte se na video básnířky Julie Engelmannové. Můžete porovnat její přednes i text a také návštěvnost tohoto slamu, byť se evidentně jedná o výjimečnou příležitost, ale výjimka prý potvrzuje pravidlo. Pod videem je český překlad básně.
Než přednesu něco opravdického, tak ještě malá báseň formou přání:
,,Přála bych si být mušle, těsně se tulící k mořské hladině. Od rána do večera vsazena do písku – prostá mušle na prosté pláži. A někdo by mě rád našel.“
Druhé přání:
,,Přála bych si být andulkou. Létat po nebi zcela ve středu se všemi svými přáteli ve větru. S přáteli, kteří jsou také andulky. A věděla bych, kam patřím.“
Pojďme o tom protančit noc
Ano, děkuji. To je velmi… ano… Teď něco opravdového a to návrh proti intelektualismu. Báseň, která se jmenuje ,,Pojďme o tom protančit noc.“ A ta zní takhle: ,,A vždycky moc přemýšlíme. Je taky spousta věcí k zamyšlení. Ale uškodilo to už někomu se čas od času dobře rozptýlit? A stále hledáme lásku, je to taky něco pěkného, ale ne vždycky ji lze nalézt, tak občas zůstáváme sami. A často máme otázky. Je taky spousta nejasností. Ale vše to vysvětlit trvá více než rok a možná i víc než jedno století. Takže pojďme o tom protančit noc. Lehkomyslnost a svoboda vzduchu tankují a všechny myšlenky parkují v šatně jako bundy od vzdálených známých.
A teprve zítra, když pak potácejíce se uvolněně přistanem, kde jsme před chvíli ještě stáli, představíme si statečně, že ty gigantické myšlenky jsou volné, jsou volné, jsou volné a my tančíme v páru. A tančíme, dokud nezapomeneme, jaký je den. Tančíme, dokud nezapomeneme, co je pravda. A tančíme, dokud nezapomeneme, jak se stojí tiše. Tančit, dokud nezapomeneme, jak se tiše žije.
Barevné tečky z discokoule plují hromadou jako letící hejno ryb. Tebe mohu pomocí stroboskopu v černobílém světle mlhavém prachu sotva rozeznat. A my tancujeme electro swing skrze růžově blikající LED paprsky na Parov Stelar. Downstepujem sebevědomě točité schody k stepování stejně tak dobré jako housky k snídani. Houpeme se, cupitáme k nejvíc hiphopovým rytmům hiphopu, brejkujem, rozbíjíme žal a my jsme hrdinové jen na jeden den a naše bolest je současná.
My, tuláci, se vzdouváme v opojení, nasloucháme vzedmutí a výměně, stále hlasitěji, jako – baba ba bum- pojďme něco dělat, co jsme ještě nikdy neudělali, neboť jen skrze to se člověk naučí a – baba ba bum – pojďme předstírat, že jsme navždy mladí a teprv, když to bude moc hlasité, tak najdu svůj klid. – baba ba bum – pojďme o tom protančit noc. A to bez myšlenek, neboť všechny myšlenky jsou volné, jsou volné, jsou volné divoké husy na cestách. Myšlenky jsou lehké klidné kruhy, které se točí okolo svého středu, jako točící se dervišové se svými sukněmi, které točí jako bořící se útesy a třesoucí se kostky od sezení k cupitání.
A my tančíme, tančíme dokud nezapomeneme, který je den. Tančíme dokud nezapomeneme, co je pravda. A tančíme, dokud nezapomeneme, jak se stojí tiše. A tančíme, dokud nezapomeneme, jak se tiše žije. Sedět na zdi, krátká pauza před dveřmi, kolektivní pocení, všichni kouří, jen my ne, mlčí, jen čekají a dýchají. Studené ruce v tričku pohřbené, a dokonce i obloha dneska pila! Člověk to pozná podle ztmavlého rudého měsíce. Podívej, jak ten rubín mírně září, majestátně dokola přes zelené údolí stromů. A pak sejít ze zdi, jít zpátky do klubu, dále tančit, jsme dnes v tak dobrém rozmaru. Voda z kohoutku chutná ještě sladčeji než pivo a ve špinavém zrcadle člověk vypadá vždy tak dobře a my tančíme, dokud nezapomeneme, který je den. Tančíme, dokud nezapomeneme, co je pravda. A tančíme, dokud nezapomeneme, jak se stojí tiše. A tančíme, dokud nezapomeneme, jak se tiše žije. A tančíme, tančíme, tančíme (…)
Když vše skončí, tiše vykročíme, rameno na rameni, na cestu domů. Mraky jsou zvláštním způsobem osvětlené od vycházejících slunečních paprsků jako polární záře. Bledě modrá obloha a spící horizont je jen malá z kartonu vyrobená divadelní kulisa. Tak pojďme na plovoucí skály, džínové bundy nosíce jak šerpy domů, abychom čepice načerpali sílami. A nad námi lehce jak balónek letí divoká husa, přináší, že myšlenky jsou volné, naše myšlenky jsou volné a my jsme dva. Konec noci je začátek spánku a kdo se probudí první, otevře den.
Korektura: Pavel Oškrkaný
Přidejte odpověď