V úterní večer 9. února zaplnili příbuzní, přátelé, známí, příznivci Anatola Svahilce a příznivci slam poetry kavárnu Do Větru na pražských Petřinách. Přišli se podívat na unikátní premiérovou one-man show Anatola Svahilce bez přátel a bez přestávky. Ti šťastnější a rychlejší seděli ve předu v několika řadách, zbylé dvě třetiny publika pak zaujaly místa na stání. Po obligátní prodlevě a nakonec nepovedeném testu mikrofonu, jenž byl zavržen a odložen, se lehce nervózní Anatol Svahilec pustil do moderace sebe sama a zároveň celého večera. Na úvod dal svůj „text o dráze zatím neznámý v Praze.“ Vyjmenoval mnoho míst v České republice a blízkém příhraničí, kam se dá dojet a někdy i nedojet vlakem. Prvních několik slamů bylo víceméně rozehřívacích a zčásti i nových, což jde na textu vždy poznat. Byly to básně, které držely stejnou linii a samozřejmě i úroveň a málokterý vyčníval. V pauzách mezi slamy pouštěl nikoli DJ ale DŠ (David Štefec) předem připravenou hudbu, při níž Anatol komentoval své slamové počínání popřípadě genezi slamu, jenž se chystal recitovat. Publikum se například dozvědělo, že zájezd tajných policistů do Katyně je jeho první vítězný slam v Plzni nebo co všechno se přihodilo na festivalu v Kadani. Objevily se i novinky jako Máme doma jesetera nebo Tažní ptáci oficiálně nazvaní Kam odcházíš – vypadni. A právě text původně motivovaný polickými událostmi poprvé zcela vtáhl všech zhruba devadesát diváků. Anatol zařadil i JED (Jednotné elektrikářské družstvo), které ovšem vyznělo o něco líp jako trailer na Bytslamu, nicméně text samotný není špatný a mohl by se objevovat častěji.
Po několika slamech Anatol zlehka navrhl přestávku, ale nakonec se držel avizovaného plánu a pokračoval bez ní. Do druhé poloviny si schoval své energičtější, populárnější a vlastně i prověřenější slamy. Nechyběli Medvědi ani Mamut, u nějž se diváci dozvěděli jeho středoškolský vznik a tentokrát si poslechli verzi s vloženým komentářem. Také přišlo na oba vítězné texty z finále 2014 – Slepslam (o Brně) a Žížalu (o Praze). Celý večer zakončovaly Dráhy a následný přídavek Sámslam nebo Masterslam, chcete-li. Program trval bez přestávky více než úctyhodnou hodinu a půl a diváci jej ocenili, jak intenzivním potleskem, tak skoro po okraj naplněným půllitrem dobrovolného vstupného.
Za večer zaznělo hned patnáct básní, což je ale jen asi třetina jeho tvorby a vybavuji si několik textů, jež klidně také mohl zařadit. Forma se musí ještě trochu najít, obsah samozřejmě nikoliv až na pár drobných výpadků, které se staly zejména u novějších textů. Ale s nadsázkou se dá říct, že za celý večer jich měl Svahilec zhruba tolik, kolik má Jirka Juráň v jednom slamu. Pokud vás zajímá Anatolova tvorba a její vývoj, tak tuto one-man show při příští příležitosti navštivte, rozhodně se nekonala naposled.
Přidejte odpověď