Historicky prvnímu bytovému slamu již bylo pár textů věnováno, ale pojďme se k němu ještě s odstupem několika dnů vrátit. Ano, jsem si vědoma, že nic není starší než před hodinou zveřejněný status na Facebooku a že český slam již žije jinými událostmi.
Ambicí Bytslamu bylo najít, přilákat, prověřit a do tepen českého slamu napumpovat čerstvou krev, nové mladé nadějné slamery a umožnit těm, kteří ještě nikdy neslamovali v Praze, eventuálně neslamovali vůbec, aby si to zkusili. Akce byla klasickým abovegroudem. Byt v Mařákově č. 7 se nachází v podkroví činžovního domu a večeru předcházela poměrně intenzivní veřejná informační kampaň. Tedy intenzivní pro ty, kteří jsou na FB a čtou SLAMoviny. Ti, kteří na FB nejsou nebo SLAMoviny nečtou a o nic se nezajímají, nevěděli nic a dobře jim tak.
Bytslam organizoval Anatol Svahilec a jeho spolubydlící a zvládli to na jedničku. Bylo uklizeno, navařeno, napečeno, pití zajištěno, o každého člověka postaráno, a ačkoliv jsme se neznali, všichni jsme se, doufám, cítili jako na návštěvě u společných přátel. Mnozí z nás, kteří již bydlí ve vlastním, si dovedou jen obtížně představit, že by si domů pozvali 50 lidí plus osm slamerů. Mařákovci se toho nezalekli, ale na druhou stranu, neponechali nic náhodě. Na Bytslam bylo nutné se předem zaregistrovat, registraci potvrdit, dostavit se přesně v 19:00 před zamčený domovní vchod a pak společně s průvodcem potichu stoupat domovním schodištěm. Pokud někdo včas nezareagoval a propásl elitní padesátku, případně sraz před domem, neměl šanci, žádná protekce nefungovala. Registrační e-mail museli odeslat i rodinní příslušníci, elitářská kategorie VIP hostů prostě nebyla vytvořena a po schodech se nahoru dolů necouralo. Zkušení organizátoři, kteří prorokovali třetinu odpadlíků a skóre 30:6, se příliš nemýlili. Respektive se zmýlili jen o jednoho, skóre slamujících nakonec zachránil svou účastí v soutěži Pavel Oškrkaný. Škoda, zaúřadovala nemoc, práce i lenost. Kolik dalších lidí mohlo místo Četnických humoresek vidět v pátek večer Andreu Moličovou z Pardubic, Adama Romaňáka z Jablonce, Tomáše Jirečku z Osíku u Litomyšle, černého koně Ondru Lidického, muže s přezdívkou Krysa, vicemistra ČR 2015 Jirku Juráně a již zmíněného Pavla Oškrkaného.
Nutno přiznat, že role Pavla Oškrkaného v celém podniku měla být původně jiná, byl přizván jako reportér a kamelot, který přinesl již páté tištěné vydání SLAMovin, věnované speciálně této mimořádné akci. Milovníci papírových novin by možná přivítali papírové SLAMoviny na každém slamu a současně i starší čísla ke stažení na internetu. Ale to byste na jejich výrobu, přátelé, museli více přispívat jednoduše tím, že si je koupíte. Vzpomínám si, jak se před lety moji rodiče zdráhali mi kupovat první Čtyřlístky. Dnes je Fifinka a Myšpulín součástí našeho rodinného bohatství a já věřím, že je moji pravnuci dobře zpeněží. Tak abyste jednou nelitovali…
Ukázalo se, že počet hostů se nakonec přiblížil ideálu, soudě podle toho, že se nikde netvořily fronty, dokonce ani před toaletami. Diváci si posedali na schody, trámy a podlahu, otevřeli donesené či na místě zakoupené lihoviny, nalili si je do donesených hrnečků a mohlo se začít. Moderování se ujal Anatol Svahilec osobně. Bohužel ze svého konferenciérského kufříku vytáhl styl ředitel cirkusu a současně z notebooku Toshiba řadu pecek, takže jsme se nedozvěděli, kde, jak a proč slam vznikl a jaká jsou jeho pravidla. Možná poučení pro příště, že není ideální pouštět do diváka ve stejnou chvíli hudbu i mluvené slovo.
Bodovalo se na estonský způsob, to znamená, že porotci dostali papír a propisku. Body, které chtěli udělit, museli napsat. Z vlastní zkušenosti říkám, že v takovém případě si člověk dvakrát rozmyslí, kolik udělí, to není jako bez přemýšlení tasit body od boku. Ačkoliv patřím mezi zkušené diváky, ještě nikdy jsem nebodovala. Ne že by body nikdy nešly okolo mne, ale vzhledem k tomu, že mezi soutěžícími bývá i Anatol, hrozí nebezpečí vůlí nepřekonatelné mateřské protekce, a proto je odmítám. Na Bytslamu jsem se konečně dočkala.
Už dopředu jsem věděla, jak budu hodnotit. Na rozdíl od náhodně vybraných porotců jsem k tomu chtěla přistoupit poněkud sofistikovaněji, spravedlivěji, následování hodněji. Například rozlišovat, zda se jedná o autorský přednes nebo autorské čtení. Mimochodem, i do slamu se nám postupně vkrádá technika, takže už se nečte jen z papíru, ale také z mobilu a tabletu. Velmi jemně řečeno, interpretace tím trpí. S papírem je ještě možné udělat nějakou kulišárnu, vytáhnout ho z kapsy kalhot, zastrčit do saka, přeložit, zmuchlat, znovu rozložit a uhladit, přetrhnou napůl nebo roztrhat na malé kousky, ale s tabletem, pokud nemá být obětován, to jde jen obtížně. Pouze slamer, který je zabořen očima do jednoho či více diváků, dokáže na sebe strhnout pozornost a poslat do hlediště energii. Kde je energie, tam jsou i body. Možná také, že je papír rekvizita, možná o tom Anatol v úvodu mluvil, ale neslyšeli jsme ho.
Pak ty rýmy… Zastávám názor, že slam by se měl alespoň trochu rýmovat. Ale než rým typu stromky – bobky, ať se to prosím raději nerýmuje. Významně se mi líbí hrátky s češtinou, když se podaří zrýmovat něco neobvyklého, třeba Indiru Gándhíovou. Také se bavím zajímavými tématy. Zpráva, že slamer šel večer do Žabky pro banány a místo toho koupil brambory, mne tolik nebere.
Takhle jsem si to nalinkovala a pak jsem se divila, že nemůžu s klidným svědomím vytáhnout desítku, kterou jsem si tak krásně dopředu připravila. Zjistila jsem, že bodovat je strašně těžké. Čím více se člověk snaží být objektivní, tím víc subjektivní je. Zbaběle si schovává nejvyšší body pro toho posledního, o kterém předpokládá, že bude nejlepší a on není. Ale stejně je vycení, protože tuší, že takovou příležitost mít zase dlouho nebude. Držet v rukou desítku, v pravé jedničku a v levé nulu, je výjimečný pocit. Pro navázání kontaktu s moderátorem to stačí otočit. Ale porotce, který bere svoji čestnou funkce odpovědně, se ptá sám sebe, zda je výkon slamera hoden tak vysoké známky a pokud je nucen udělit známku nižší, bere to i jako svoje selhání. A to vůbec nemluvím o pocitech, které se dostaví v okamžiku, kdy je vaše hodnocení nejnižší z celé poroty. Takže příště, pokud bude nějaké příště a doživotně mne nevyloučí ze všech Bytslamů a slamů v republice za 5 udělenou Pavlu Oškrkanému, nechám přednes, energii, rýmy i témata volně plynout kolem a budu se řídit jen tím, zda se mi to líbí nebo nelíbí.
Byt slam se povedl, těsně zvítězil Jirka Juráň před Tomášem Jirečkem a Andreou Moličovou. Právě Andrea dokázala, že i žena může slamovat normální rychlostí o veselých věcech a umisťovat se na pomyslné bedně. Na Bytslamu se slam vrátil ke své podstatě a do koryta, ze kterého se v poslední době začal vylévat. Bohdan Bláhovec by měl radost.
Hana Šindelářová
Přidejte odpověď