I v roce 2016 se fanoušci živé poezie, divadla jednoho performera bez rekvizit většinou s exhibicionistickými sklony a úderně výbušných (slam = bouchnutí) textů dočkali. Letošní lednovou exhibici, pořádanou 26. 1., vzal pod svá křídla tradičně s radostí Anděl. Jak již bylo osvědčeno, dnes večer se dostaví mnoho žíznivých zákazníků, ať už žízní po alkoholu nebo poezii. Bohužel většina z nich nedorazí včas. Před osmou dorazí pouze několik Bláhovců (jako já), kteří doufají v to, že dnes slam začne včas. To se pochopitelně nestalo a více než půlhodinová prodleva vznikla úplně stejně jako vždycky. Ale dříve příchozí si tentokrát mohli poprvé v historii zakoupit tričko Slam poetry. Pravda, stálo 350 korun, avšak co by milovník slamu pro něj neudělal? Určitě lepší, než prolít takové nebo větší peníze na baru. Druhý den vám bude akorát špatně, což se vám při pohledu na tričko rozhodně neudělá (tedy pokud se nedíváte na cenovku). Zbytek času mohl člověk strávit seznamováním s novými lidmi (většinou opačného pohlaví), stáním u baru či obdivným zíráním na celebrity celého večera, slamery, a vzdychání typu: „On se na mě podíval.“
Nakonec se zaplněný andělský sál dočkal. Večeru se dnes netradičně ujal běžně pražský moderátor Martin Vasques. Rozhýbal publikum několika osvědčenými moderátorskými triky a zintimněl atmosféru pokynem, aby se každý představil pěti lidem ve svém okolí. Současné sociální interakce v sále byly silnější než Zemano-čínsko-ruské vztahy dohromady. Do takto srdečné atmosféry se začaly vkrádat první verše. Jako první se představila stálice slamu posledních let, Metoděj Constantine. Dnes, v klobouku a tmavých lenonkách oznámil, že sice končí jako copywriter, ovšem dnes nám naposledy udělá reklamu na jakýkoli produkt, jež máme ambici prodávat. Šlo o velmi pestrou nabídku, ať už se reklama týkala jitrnic, zverimexu (ten si jí tvořil vlastně sám, Metoděj se asi na půl minuty stal pouze divákem během vlastního slamu) nebo diety. Velké pozornosti se dostalo hodinovému manželi jménem Macek, který Metoděje zaujal svým vousem a hlavně jménem. I diváky tento slam zaujal, ovšem mistr improvizátor je zvyklý na trochu vyšší body. Komu nestačí pouhá slova, a hledá v představení i trochu pohybu, měl teď ideální příležitost ukojit své choutky (daly by se nazvat úchylné, neboť slam je hlavně o slovech). Ovšem Pan Václav úchylný není (s takovým vystupujícím se teprve setkáme). Ten je jenom divný. Od nového roku tuto vlastnost dodal k minimalismu a trapnosti. Za celou dobu řekl přibližně dvacet slov a zbytek pumpoval kýble vody. Dostal ucházející hodnocení. Po panu Václavovi přišel na řadu současný vicemistr Jirka Juráň, další zástupce moravské odnože, vedené Bobem Hýskem. Pomocí Googlu nahlédl do mnoha světů, dveří, oken, krásných žen… Zmínil i svět dětí, a tím se přesně trefil do vkusu Švédova, který na pódium vyběhl hned o něm. Hned ze začátku si postěžoval, jak obtížné je dostat děti do postele (já říkal, že onen prasák přijde). Pak přečetl pohádku pro děti na uspání, za což po právu dostal nejvíce bodů v prvním kole. Svěřil se, že na tento nápad ho přivedlo hlídání Kňoura, kterého také nemohl uspat. To se mu nepodařilo ani za pomoci své antislovenské pohádky a vinická legenda vtrhla svými rychlými pohyby na jeviště. S rychlostí jeho vyjadřování a počtem slov za minutu se může měřit pouze pan Václav a občas Pavel Oškrkaný. Kňour popisoval svůj souboj se sněhem a mrazem. Opět hledal rýmy ke slovům, jež by se v životě nikdo nepokoušel zrýmovat. On však vyhrál nejenom souboj se sněhem, ale i s city publika, které si jako vždy plně podmanil. Když po něm přišla na řadu Bio Masha, šlo trochu o šok. Rozdíl mezi jejich pojetím slamu byla ohromující, hlavně co se týče dříve zmíněné rychlosti. Nelze jednoznačně určit téma slamu, ale týkal se (aspoň první minutu, dokud jsem kromě slov stíhal vnímat i obsah) Mashiných zkušeností s muži a celkově s celým světem. Její raketový motor ocenili diváci velice vysokými body. Zakončoval muž, jenž často v Plzni začíná, tedy pokud vezmeme poslední dvě poslední exhibice. Mistr a vicemistr ČR, Anatol Svahilec. Mluvil o drahách. Tentokrát nebyl zákolníčkem, ale zlomyslným přehazovačem výhybek. Poema nesla název Těsně vedle a trefila se těsně vedle vkusu porotců. Ne sice mnoho, ale existují i vyšší čísla. Hned po konci jeho slamu raději skoro všichni odešli pryč ze sálu.
Naštěstí se za čtvrt hodiny vrátili, lační druhého kola. To otevřel opět Anatol. Mluvil v ženském rodě, podle vlastních slov podruhé v životě. Jako malá holčička vyprávěl smutný příběh o tatínkovi postiženém mamonem po kaviáru a rodinných hádkách, jestli je vana určena pro lidi nebo jesetery. Díky bratrovi vyhráli lidé a otec se bez svých malých, slizkých zlatých dolů zbláznil. Neodpustil si ani výbušný politický podtext, skrytý ve větě: „Všichni myslí, nikdo neví.“ Stejně tak nikdo nevěděl, jak může Masha dostat tolik slov do jednoho nádechu. I Kňour ukázal, že udrží v sobě mnoho dočasného obsahu svého těla. Zatímco Masha dlouho drží vzduch, Kňour moč. Sice ji ze sebe potí a není schopen se soustředit na nic jiného, ale drží. Bohužel má v poslední době slabé svaly na konci močové trubici, tudíž si ještě v rámci slamu vyžádal uličku, aby mohl hned běžet zbavit se přetlaku v měchýři. Neopomněl se ovšem po svém způsobu dvakrát uklonit. Když odešel vykonat potřebu, na jeho místě ho zastoupil Švéd. Tentokrát se nepokoušel dostat do postele děti, ale imaginární ženu, která má velkou slabost pro poezii, zvláště Shakespearovské sonety a samozřejmě také Švédovy slamy. On sám potvrdil kvalitu z prvního kola, a podle bodů to vypadalo, že ho nikdo nepředstihne a stane se vítězem. Ještě ovšem nebyl konec. Třeba následující “soutěžící“ (na exhibicích se sice udělují body, avšak rivalita je opravdu minimální), Jirka Juráň, naladil napřed sebe a posléze i publikum na silně pozitivní vlnu, což se projevilo i v hodnocení. Jirka byl prostě úžasně odolatelný. Těžko říci, jestli si to samé myslí dívky o vzhledu pana Václava, ten však vystavil sám sebe i divákům vzadu, neboť si přinesl barovou stoličku a stoupnul si na ní. Jelikož nešlo vytáhnout stojan na mikrofon tak vysoko, nástavcem se stal Anatol. Celý sál si pak s nimi zapěl lidovou píseň, u které známe autora, a to pana Václava, s názvem Posed. Bohužel ho nikdo z přítomných i přes veškerou snahu nenašel. Druhé kolo slamu zakončil Metoděj velkolepou show, jež sice nebyla slam, ale byla zajímavým zpestřením, i když Martin Vasques se vyjádřil ve smyslu, že kdyby tohle viděl Bohdan Bláhovec, tak by spáchal sebevraždu nejen slamovou. Metodějův “slam“ trval přes deset minut a stylizoval se v něm do role kouzelníka. Předvedl zázračnou výměnu svého oblečení, nechal zmizet dvacet tři lidí z pódia a vyzval všechny porotce, aby roztrhali čísla 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9. Ač to neudělali ze soucitu s Tomášem Kůsem, přesto se několik kýžených desítek objevilo.
To by mělo být podle programu vše. Ale jelikož Tomáš Kůs nechtěl zakončit slamovou exhibici, představením, jež se nedá nazývat slam, konal se závěrečný battle dvou nejlepších, tedy Švéda a Bio Mashy. Začala představitelka něžného pohlaví a ani teď posluchače nešetřila. Za tři minuty do nich vystřílela více slov, než řekne pan Václav za slamovou sezonu. Švéd mluvil o trablech pronájmu bytu pod ním. Tentokrát již nikoho do postele dostat neplánoval. O vítězi se rozhodovalo dle hlučnosti poslechu. O dva decibely zvítězila Bio Masha a dokázala, že je opravdu královnou českého slamu a muže dokáže porážet levou zadní. Možná byla trochu zklamána skutečností, že jako cenu dostala místo obvyklého šampaňského knihu. Ta má zase delší trvanlivost a nikdo neupíjí. Velmi spokojené plzeňské se rozešlo z Anděla s informací, že se zde opět setkají 23. února, aby oslavili 78 let od založení Lidových milic slamem. Plzeňské exhibice potvrdily výše popsanou akcí svou vysokou úroveň a kvalitu.
Jan Rosenthaler
Přidejte odpověď