Ve středu 16. prosince se slameři sešli na poslední události letošního roku – Slam poetry Masters. Jedničku si tradičně vylosoval Ondřej Hrabal. Začínal svým rudým slamem a ve druhém kole přidal báseň s filozofickým přesahem, která jej posunula až do závěrečného battlu. Jan Jílek mluvil napřed o panu Jelinkovi z Vídně a ve druhém kole dospěl od lásky ke své ženě až k improvizaci. Metoděj opět získal slamové superschopnosti z Bohdanových slipů (škoda, že je půjčuje jen jemu) a ve druhém kole si opět vzpomněl na Lenku Zogatovou, a to je pravda. Byl to krásný slam nejen o ní, ale také o současných slamerech a slamerkách. Honza Dibitanzl mluvil o adventu a ve druhém kole po dvou velmi krátkých básních rozjel improvizaci a došlo i na angličtinu. Rimmer se znovu stal Hipstár a poté romantikem v osmnácti a uživatelem internetu v třiceti (jedna). Anatol běžel a masturboval. Tedy v každém kole dělal jednu z těchto činností. Ono se staženými kalhotami a posléze i trenkami by to ani dost dobře nešlo. Možná i toto obnažení jej posunulo do battlu. Akci stylem sobě vlastním uváděl čerstvý ženáč Bohdan Bláhovec, z jehož projevu byl patrný osobní, často dost hluboký vztah k účinkujícím. Diváci se tak dozvěděli, jak začal slamovat Honza Dibitanzl, nebo co všechno Bohdan prožil s Honzou Jílkem, kterého jako ortodoxní improvizátor zprvu neměl moc rád, protože se mu nelíbily jeho připravené texty.
Začátek druhého kola zpestřily dvě události. Vystoupení Zdeňka Hrušky, jenž poděkoval Metodějovi za to, že jej ke slam poetry přivedl – a my děkujeme Zdeňkovi, že u slam poetry zůstal – a poté pražský křest knihy Jan se jí lek. Ten probíhal dost specificky, protože napřed Bohdan s Honzou požádali o nějaký kultivovanější nápoj než je pivo, aby posléze sbírku pokřtili vlastními slinami. Výtisk s jejich genetickou informací přistál u snad šťastné výherkyně ve druhé řadě.
Do závěrečného battlu se probojovali Rimmer, Ondřej Hrabal a Anatol Svahilec. Čili rozdělení stejné jako ve finále. Posledně jmenovaný dal svou megarychlou verzi Drah, protože paradoxně na vlak sám spěchal. Odjížděl totiž reprezentovat český slam do Varšavy. Rimmer zvolil trochu schizofrenní text Už mě nemáš ráda, už tě nemám rád. A Ondřej Hrabal si nepřipravil nic, což oznámil již na konci druhého kola, proto improvizoval, a vůbec ne špatně. Zvítězil Anatol Svahilec, ovšem už v nepřítomnosti, respektive v tramvaji. Podařilo se s ním spojit mobilním telefonem a Anatol na závěr přidal alespoň rozhlasově svoji Plodnou jízdu na kole. Komplexní výstup vidělo jen několik cestujících v tramvaji a není zcela jisté, do jaké míry je zaujal, nicméně v Café v Lese sklidil bouřlivý potlesk.
Byl to opět velmi povedený slamový večer a tak nezbývá než skončit odpovědí Jana Jílka na otázku, jestli vidí ve slam poetry v posledních letech nějaký posun: „Posun je v tom, že je to pořád super.“
Přidejte odpověď