Přesně měsíc před Štědrým dnem, tedy v úterý 24. listopadu 2015, se v zaplněném Divadle hudby odehrálo olomoucké kvalifikační kolo mistrovství ČR ve slam poetry. Moderátorem večera byl velezkušený Bob Hýsek, jenž byl zároveň hlavním organizátorem celé akce. Ten hned na úvod večera oznámil potěšující zprávu, že o místa na soupisce byl tak obrovský zájem, že dokonce musel i některé žadatele bohužel odmítnout. Nakonec se tedy na soupisku vešlo úctyhodných patnáct slamerů, navíc se jako předskokani představili Viktor Hanačík a Ondřej Hrabal. Do druhého kola pak postupovalo osm nejlepších z kola prvního. Velká kvalifikační bitva před výborným publikem byla napínavá jako kšandy, o vítězi nakonec musel rozhodnout až battle. Vezměme to ale hezky popořádku.
Kolo první
Viktor Hanačík měl místenku ve finále již zajištěnou vítězstvím v Brně, takže jen zahříval publikum pro Daniela Kunze, který si do pořadí vytáhl číslo jedna. Viktor se rozbásnil o vizi slamera, přičemž si mohl dovolit i dva přestupky proti pravidlům – přetažení časového limitu a využití mikrofonu jako rekvizity. Jako první soutěžící večera se následně představil místní improvizátor Dan Kunz (aneb Krajský úřad národního zdraví). Přišel s otázkou, kdy jsme si naposledy našli pro sebe chvíli? To když si ji najde Dan, tak si zatančí, neboť poslouchá radu pradědy: „Když nevíš co, vyjádři to tancem!“ A jeho srdečné křepčení v kombinaci s improvizátorským uměním slavilo úspěch, neboť Dan se probojoval i do kola druhého. Druhým soutěžícím v kole prvním byl zlínský slamový blogger Adam El Chaar, který se hned na začátek svého vystoupení distancoval od toho, že by jeho ruka v gypsu byla snad rekvizitou. Během svého vystoupení se snažil nesmát vlastním vtipům a upozornil na to, že slamer je vlastně svůj vlastní divák. Náhodně vybraná porota ho však přiděleným počtem bodů do dalšího kola neposlala.
Jako třetí soutěžící slamer(ka!) se v úvodním kole představila teprve dvanáctiletá Sára Wolfová, která olomouckému publiku není neznámá (vyhrála Slamastyku 2014 a s Eliškou Juráňovou skončila druhá v prvním ročníku Duo Slamu). S mikrofonem v ruce zahájila své vystoupení na silné téma přátelství. Co to vlastně je přátelství? Dvanáctiletá Sára mi (opět) vzala dech svým moudrým konstatováním, že přátelství je takové, jaké si ho uděláme. Pak se dotazovala zástupců z řad publika, co to pro ně znamená přátelství, jenže ze tří odpovědí očividně nadšená nebyla, a tak zčistajasna oznámila konec. Diváci byli poněkud zaskočení a porota následně udělením bodů rozhodla, že talentovaná Sára se bohužel už v druhém kole na pódium nedostala. Číslem čtyři v prvním kole byl Jan Jindřich Karásek, který slamoval o lásce z Hradišťa. Porota jej jako druhého poslala do druhého kola. Další slamerkou večera byla Markéta Effenbergerová, která měla svou báseň s sebou na papíře, jen si prvně musela vzít brýle, bo viděla uplnou pi*u. Jako rozená Ostravačka bloudící v Olomouci byla vděčná za lepší smogovou situaci a za to, že při nocích ve Vertigu nemusí tahat z piva kousky uhlí a horníků. Dále nezapomněla klasicky poškádlit Pražáky, kteří u nich v Ostravě oxidují na Colours. Porota ale přidělenými body Markétu do druhého kola nepustila. Číslem šest prvního kola byl nejstarší účastník slamu – Jelen. Až se všichni posadili krásně, začal vykládat své krátké básně, jejichž závěry publikum značně pobavily. Charizmatický pan Jelen se však rovněž do druhého kola neprobil. Následoval Pavel Oškrkaný, který se jako první dotkl politiky a vracel se k událostem na Albertově, což slavilo u diváků i poroty úspěch. Pavel se stal třetím postupujícím do dalšího kola.
Čtvrtou zástupkyní něžného pohlaví na pódiu byla Hanele Drštičková z Uherského Hradiště, která předvedla rap osmiletého zlého chlapečka i s hudební vložkou. Porota její výkon ovšem dostatečným počtem bodů pro postup do druhého kola neocenila. Jako devátý se v úvodním kole představil improligový divadelník Radim Jachek, který přiznal, že slamuje poprvé. Diváky pobavil slamem o kurzu první pomoci a porota ho jako čtvrtého poslala do druhého kola. Pak přišel na jeviště litomyšlský básník Tomáš Jireček, který se jako druhý vracel ve své básni k Albertovu. Časový limit ho pak přerušil těsně před pointou, kterou si Tomáš nechal pro sebe. Body od poroty mu k postupu do druhého kola nestačily. Jedenáctým slamerem byl režisér olomouckého bezdomoveckého divadla Úlet Alexandr Dvořák, který poslal mikrofon do publika a za pomoci divačky Báry dokresloval své pocity doma a na ubytovně. Jeho nejen slamerský, ale i herecký výkon bavil publikum do sytosti, porota se vůbec poprvé během večera odvážila udělit desítku, v součtu bodů pak sociálně laděného Sašu jasně poslala do druhého kola. Následoval Jiří Juráň, který se zabýval otázkou, kolik je asi různých světů. Jirka měl (jako v brněnské kvalifikaci při téhle básni) okénko, dokázal se však vrátit do sedla a pokračovat. I když přetáhl časový limit, bodové hodnocení od poroty mu stačilo k postupu do druhého kola. Třináctkou v prvním kole byla Zuzka Vodičková, která by hrozně ráda dala. Jenže se vrátila z oddělení hematoonkologie a zjistila, že dát KOSTNÍ DŘEŇ nemůže. Ale my můžeme. A porota zajisté mohla po právu Zuzku za velmi emotivní slam poslat do druhého kola.
Předposledním v úvodním kole byl potulný brněnský básník Roman Tyk. Ten se odvážil sejít mezi diváky a byl romantický, na konec vystoupení si ovšem už zase na pódiu sundal gatě a ukázal… slipy. S kalhoty u kotníků odskákal do zákulisí, ale porota ho skočit do druhého kola nenechala. První kolo uzavíral Tom Roztočil, který to nejen pro nás roztočil. Roztáčel to totiž i pro skotského básníka Sandyho. Bob Hýsek později doplnil, že se jednalo celým jménem o Alexandra Hutchisona, který Olomouc nedávno navštívil a bohužel v neděli odešel do věčných básnických lovišť. Ve svém slamu se Tom věnoval útěku z reality někam do lesa, kde nakonec vzlétl k výšinám a přesně v momentu vypršení časového limitu dokončil větu prvním nádechem ve vakuu. Tím skončilo první kolo, které bylo zároveň kolem posledním pro Adama El Chaara, Sáru Wolfovou, Markétu Effenbergerovou, Jelena, Hanele Drštičkovou, Tomáše Jirečka a Romana Tyka. Do druhého kola naopak postoupili Dan Kunz, Jindra Karásek, Pavel Oškrkaný, Radim Jachek, Saša Dvořák, Jirka Juráň, Tom Roztočil a jako jediná zástupkyně něžného pohlaví se do druhého kola probojovala Zuzka Vodičková, improligová trenérka z olomouckých Olihní.
Kolo druhé
Po přestávce se pokračovalo a už šlo do tuhého. Nejdřív se však představil druhý předskokan Ondřej Hrabal, který měl již rovněž místo ve finále zajištěné, a tak jen rozehříval nedočkavé publikum před druhým kolem. Ondra předem avizoval, že tenhle slam věnuje všem, kdo jako on nemají zrovna v lásce komentátory na serveru Novinky.cz. Načež začal vzpomínat na staré časy před revolucí, potvrdil dobrou formu a vysloužil si kromě vřelého potlesku od publika rovněž velmi dobré bodové ohodnocení od poroty. V kole druhém se prohazovalo pořadí. Jako první tedy začínal Tom Roztočil, který navazoval tam, kde v prvním kole skončil. Po prvním nádechu ve vakuu se ocitl na nové planetě, kde zakládal novou civilizaci a vybízel publikum ke spolupráci, když se diváků ptal, co by si vzali s sebou. Dvě odpovědi byly vyřčeny – psa a fantazii. Tom ani na moment nezaváhal a na novou planetu si vzal psí fantazii, ve které se soustředil na patníky, svět bez vodítek a velký božský patník, který by všichni označkovávali. Druhá se představila Zuzka Vodičková, která je slammatkou. Má dva již velké syny, co maj hustý plyny. Být matka jsou prý někdy jatka, ale i radosti. Další silné téma v osobitém podání Zuzky ji vyneslo vysoké bodové ohodnocení a nakonec krásné třetí místo.
Jako třetí dostal příležitost ve druhém kolem Jiří Juráň, který svým typickým humorem poukazoval na to, jak je svět rychlý a složitý. Otázkou bylo, co proti depresi? Publikum bylo u vytržení a porota rozdala jednu osmičku a celkem devět desítek. Jenže hned jako další se v druhém kole představil Alexandr Dvořák. Ten opět poslal mikrofon mezi diváky a tentokrát za pomoci divačky Katky pokračoval v slam-teatrálním představení na téma domov versus ubytovna. Všichni v hledišti se výborně bavili lidským neštěstím a Saša dostal dvě osmičky, devítku a sedm desítek. Napětí ve vzduchu by se dalo krájet. Pátým slamerem ve druhém kolem byl Radim Jachek, pro kterého to byl premiérový slam. Vrátil se ke kurzu první pomoci, tentokrát konkrétně k mrtvici. Sám prý na sobě viděl, že je v druhém kole nejslabší, tak si bez stresu dovolil přetáhnout časový limit a imaginárně se s publikem proletět jako orel, nebo vlastně sokol. Jako šestý vystoupil v druhém kole Pavel Oškrkaný, který svůj druhý slam večera postavil na slovních hříčkách okolo islámu. Jeho islám poetry opět slavila u většiny obecenstva i poroty úspěch, ale na první tři místa to nestačilo. Ovšem sluší se zmínit, že se našli i tací, kteří po vystoupení Pavla nesouhlasně bučeli. Já bych to však nějak moc nehrotil, přeci jen černý humor je v naší zemi dosti oblíbený a nemusíme hnedka vyletět z kůže, že ano.
Předposledním v druhém kole byl Jindra Karásek, který se nám svěřil se svým snem stát se roztleskávačkou, ve kterém mu však zabránil přebytek penisu, což u něj prý vedlo k jisté existenciální krizi. Druhé kolo následně uzavřel Dan Kunz, který stihl změnit outfit. Začal opět tanečkem, následně zdůrazňoval, že i improvizátoři mají co říct. Během vystoupení měl prý od Zuzky Vodičkové za úkol přenést mikrofon na šest různých míst. Dovolil si i přetáhnout, jelikož tušil, že už to není podstatné. Tak si radši svůj slam naplno užil a nakonec apeloval, aby i ostatní užívali času. Protože může kdykoliv třeba spadnou světlo a budem dead… a nemusí to být jen světlo na scéně. Tímto bylo druhé kolo u konce. Stále se však čekalo na vyhlášení výsledků, které přišlo po krátké chvilce. Jak už bylo avizováno, na třetím místě se zaslouženě umístila hrdá máma Zuzka Vodičková. Pak tu však bylo dilema, jelikož Saša Dvořák a Jiří Juráň na tom byli po dvou kolech bodově stejně. Co s tím? No přece battle! Aneb rozhodnout měla třetí báseň.
Battle
Po losu byl výběr pořadí na Jiřím. Ten jako prvního pustil k mikrofonu Sašu Dvořáka. A pak se to stalo. Zkušený finalista Saša totiž tentokrát neposlal mikrofon mezi diváky, ale nechal si ho u sebe a sdělil vesměs zaskočenému publiku, že Jirku Juráně moc dobře zná a postup do finále přeje jemu. Čas běžel a ze zákulisí ho pobízeli vidinou peněžní výhry. Saša ironicky dodal, že to měli říct hned, že tady jde o peníze! A okamžitě se dal do práce podle scénáře svých dvou předchozích slamů. Nakonec však zaslamoval o tom, jak by Jirka Juráň plzeňským finále jistě hladce prošel. Saša ukončil svůj výstupy slovy, že zapne zip, a když fanoušci pošlou do finále Jirku, bude líp. Následně se na jevišti vztyčil Jiří Juráň a vypadalo to, že se dané příležitosti chopí. V čase předvánočním začal slam o adventu, ovšem v jednu chvíli to už zase vypadalo na malé okénko. Poté, co zazdil Brno, tak zazdil málem i Olomouc. Jenže publikum ho zmínkou o Vánocích vrátilo zpět a Jiří už si pak zbytek vystoupení pohlídal, sklidil od poroty v battlu více bodů než Saša a premiérově tak postoupil do celostátního finále. Okamžitě po předání peněžní výhry šel ten litr dát Sašovi, který si ho ovšem odmítal vzít. Nakonec si ho vzal jen pod podmínkou, že jej s ostatními slamery propijí v Ponorce. Tak se dorozdávaly knižní ceny pro všechny zúčastněné a šlo se slavit.
No, uznejte sami, není to jak scénář z nějakého dojemného filmu? Celý slam se od začátku nesl v přátelské atmosféře. Gentlemanská gesta v rozuzlení této poetické bitvy však dala této atmosféře nový rozměr. Všichni vystupující předvedli charismatické a kvalitní výkony. Nezapomeňme ani na skvělou diváckou kulisu, o kterou se postaralo zaplněné Divadlo hudby. Prostě myslím, že šlo o vydařený večer ve všech směrech. Díky Bohu (a Bobovi) za něj! Olomouc bude v celostátním finále poprvé reprezentovat Jiří Juráň, kterému tímto přeji do Plzně hodně štěstí!
Kamil Dočkal
Přidejte odpověď