20.11. Tartu
Hehe, přemejšlim, co by tak mohlo čtenáře zajímat. Mam v principu po šichtě a saju atmosféru Pobaltí, rohožky Skandinávie. Poněkud sem zazdil program festivalu (hlavně teda vorkšup s Angličanem Peterem, na další čtení v estonštině už nějak nemam uši) – koupil sem si v suprmárketu Remi místní kolu a bagetu se zapečenym sejrem a se Srbem Goranem sme se vydali kolkolem Tartu. Dokončil sem to sám, takovej zvláštní mix klasicismu, severskejch dřevodomků, sovětskejch bytovek a skleněný moderny. Člověk si tu úplně nepřijde jako 2000 kilometrů vod baráku.
Abych byl upřímnej, a teď to bude znít děsně srabácky, místy to až vypadá, že soutěž je tu ta nejnudnější část programu. Každej k tomu má svoje výhrady – přinejmenšim je prostě zvláštní dělat něco mistrovsky evropskýho v kavárně pro 50 lidí, anšóbr slam. Rozběhla se tu i diskuse vo pravidlech. Všechno působí tak nějak seversky bizarně. Jako kdyby Ingmar Bergmann obsadil Funése do svýho filmu. Čekam, kdy s náma začne slamovat los. Chtělo by to mezinárodní konferenci slamovejch federací, povidam! Mimo tuhle hodinku mezi osmou a devátou se ta grupa lidí změní na směnu stavebního dozoru nad Babylonskou věží: informace, historky, zkušenosti, fóry a fejsbuky lítaj horem spodem. Balkánci mezi sebou mluvěj srbochorvatsky, Jižani nějakou multilatinou, Rakušák tyrolštinou se Švýcarama. Ba i kluci z Maďarska žbleptnou cosi domácštinou a najednou začnou Estonci kejvat, teda když se zrovna nebavěj s Finama. No, připadam si trochu na vokraji – s Goranem nám konverzace slovanský vzájemnosti moc dlouho nevydržela. Přístě to chce aspoň Poláka s sebou, uzavíram závazek. Ale anglicky nám to stejně žvaní všem, čili družba vesele pokračuje. Večery trávíme v klubu Arhiiv, kde prej za totáče sídlila KGB. Je to mrňavý, ale oupn majky po jedenáctý vypadaj děsně skvěle. Dneska se raposlamovalo do hudby, konkrétně teda do reggae, což sme s Irčanem Stephenem vyhodnotili jako nejrychlejší muziku, na kterou sou Estonci schopný tančit. Na baru se domlouvaj výměný výstupy, zvem se na svý voloviny v domovskejch zemích, řešíme jak moc a jestli vůbec je euro a Unie na hovno, nebo ne. Jako zpestření večera sledujeme odsun lehce kofliktního nasosanýho místňáka pod direkcí dvou bezpečnostních agentů a dvojky z městský policie. Když se odvrávorá směrem pryč, doženou ho a dávaj mu dejchnout.
Tahle země mě nepřestává fascinovat. Mam se tu za peníze zdejšího ministerstva kultury a Komise k přerozdělování daně z hazardu skvěle.
Přidejte odpověď